Žít do stovky
-

#37 Podzimně zbarvené stromy
Smíšené lesy obepínající jako prstenec celičké Brno se zbarvily do žlutooranžovočervena (řekněte třikrát po sobě). Jednotlivé stromy i aleje zkrášlují městské ulice, obrůstají Stránskou skálu a přitahují můj pohled k Bílé hoře, Hádům a Moravskému krasu. Koruny jilmů a javorů tvoří zlatou bránu, pod kterou se vine zdánlivě nekončící cesta, kterou tak ráda projíždím. Ochoz…
-

#36 Mário
Mário je můj partner, můj přítel. Náš vztah je štědrý a láskyplný. Jeden druhého téměř nikdy nenecháme usínat ve vzteku nebo smutku – spánek pak přichází pomalu, bolestivě, ráno není moudřejší večera –, naše dny končí objetím, polibkem, pohledem do očí a úsměvem. Stejně tak se vítáme při příchodu domů a loučíme se, když odcházíme.…
-
#35 Když mi kůže voní jako lískooříškové sušenky
Stojím uprostřed rozlehlé louky, kolkolem leží jako pokrývka posečená, již seschlá tráva a květiny. Shrabování rozlehlých luk mě naplňuje klidem svojí plynulostí a jednotvárností. Zůstávají po mně kupičky i kupy sena, na kterých si brzy někdo pošmákne. Mé ruce se praží na sluníčku a ulpívá na nich senný prach. Po práci jsou provoněné příjemnou vůní…
-

#34 Sunny
Dřív. Heboulinké uši a oči jakoby obtažené černou tužkou. Skrývá se za nimi strach a nedůvěřivost prvních měsíců života. Po dvou hodinách sbližování a šeptání slov plných konejšivých písmen „č“ a „š“ se ke mně tulí plná něhy a láskyplnosti. Miluje slunce stejně jako já, miluje dlouhé procházky, skály, je hravá, tak bystrá a učenlivá,…
-

#33 Kameny obrůstající mateřídouška
Balvany roztroušené po krajině poutají můj pohled odedávna. Oblézají je mechy všeho druhu: nadýchané i odrané, placaté, žlutavé i temně hnědé, ve všech směrech podivuhodné. Na Stránské skále je kamenů nespočet, a právě na jaře mě poutají o to silněji, že kromě mechů je polehoučku a jakoby nesměle začíná obrůstat mateřídouška. Není dravá jako jiné…
-

#31 Šalvěj na vysoké noze
Zařekla jsem se, že nebudu obdivovat květinu po květině. Líbí se mi luční kvítí a basta. Ale copak to jde, když poslední sluneční paprsky tak konejšivě prostupují právě šalvějemi? Jejich fialové květy s drobnými chloupky a nestoudně vystrčenými pestíky lákají k přivonění. Nevoní, ale pohled na ně mi plně vynahrazuje požitky ostatních smyslů. A jak krásně zní…
-

#30 Když se rodí listy
Viděla jsem listy, které se od počátku derou na svět s hlasitým: „tady jsem!“. Dravost a útočnost odráží i jejich cílevědomé zašpičatění, než se pozvolna rozvinou do stran. Jiné listy, třeba lískové, se rodí drobné jako článek na malíčku, jemné a zdánlivě zranitelné. Kdeže je, směle přečkají první mrazíky a pomalu, ale rozhodně den za dnem…