Stojím uprostřed rozlehlé louky, kolkolem leží jako pokrývka posečená, již seschlá tráva a květiny. Shrabování rozlehlých luk mě naplňuje klidem svojí plynulostí a jednotvárností. Zůstávají po mně kupičky i kupy sena, na kterých si brzy někdo pošmákne. Mé ruce se praží na sluníčku a ulpívá na nich senný prach. Po práci jsou provoněné příjemnou vůní připomínající lískooříškové sušenky, kterou miluji. Jak asi voní ruce sběračům jahod nebo levandule?
Před pár dny jsme se vrátila z holin v Jeseníkách, kde jsem sázela s kamarády stromy a ochraňovala semenáčky. Jako plavci na souši jsme se prodírali vysokou žlutavou třtinou, abychom našli utisknuté jedličky, doubky a lípy. A já zjistila, že i teď mi tak opojně voní kůže. To se mi před září monitoru nestane.
Co na srdci, to v prstech