Zařekla jsem se, že nebudu obdivovat květinu po květině. Líbí se mi luční kvítí a basta. Ale copak to jde, když poslední sluneční paprsky tak konejšivě prostupují právě šalvějemi? Jejich fialové květy s drobnými chloupky a nestoudně vystrčenými pestíky lákají k přivonění. Nevoní, ale pohled na ně mi plně vynahrazuje požitky ostatních smyslů. A jak krásně zní to slovo: šal-věj.
Co na srdci, to v prstech