Blog
-
Jako stěhovavý pták
Stěhuji se. Opouštím známé místo, přemisťuji věci, zabydluji nový, neokoukaný prostor. Opakovaně uspořádávám svůj život, sleduji, co si s sebou nesu nehledě na místo, jaké zvyky a návyky, jaké předměty. Nový byt přináší novou perspektivu – zatímco na Stránské skále jsem žila téměř v odloučení od vnějšího světa, v zahradním domku, kdy mi za sousedy…
-
Zastavení na Stránské skále
Přijměte pozvání na 156 milionů let starou Stránskou skálu, nad kterou kdysi plavali žraloci, přisávaly se na ni ježovky a později po ní kráčeli lesní sloni, stepní nosorožci, bizoni, ztráceli tu zuby šavlozubí tygři i pravěcí lidé. Dnes se na její stěny lípají místo ježovek lezci a bouldeři a namísto nosorožců se po ní prochází…
-
Můj rok 2020
Intenzivní. Tak bych označila tento rok. Intenzivní emoce smutku a bolesti, intenzivní emoce štěstí a lásky, intenzivní frustrace a tlak. Uzavřené v malém prostoru sdíleného pokoje, uvnitř mě. Bohatost vnitřního života se náhle stala nedocenitelná, stejně tak šířka introvertních zájmů, budovaný sklon k optimismu, péče o sebe a dovednost pracovat s emocemi, která u mě…
-
#37 Podzimně zbarvené stromy
Smíšené lesy obepínající jako prstenec celičké Brno se zbarvily do žlutooranžovočervena (řekněte třikrát po sobě). Jednotlivé stromy i aleje zkrášlují městské ulice, obrůstají Stránskou skálu a přitahují můj pohled k Bílé hoře, Hádům a Moravskému krasu. Koruny jilmů a javorů tvoří zlatou bránu, pod kterou se vine zdánlivě nekončící cesta, kterou tak ráda projíždím. Ochoz…
-
More Than Two: praktický průvodce etickými polyamory vztahy
Co dělám poslední tři týdny po večerech? Čtu, přemýšlím a diskutuji o knize More Than Two: A practical guide to ethical polyamory od Franklina Veauxe a Eve Rickert. Oproti monogamním vztahům má člověk v polyamorním vztahu více partnerů nebo partnerek, všichni jsou si toho vědomi a souhlasí s tím.
-
#36 Mário
Mário je můj partner, můj přítel. Náš vztah je štědrý a láskyplný. Jeden druhého téměř nikdy nenecháme usínat ve vzteku nebo smutku – spánek pak přichází pomalu, bolestivě, ráno není moudřejší večera –, naše dny končí objetím, polibkem, pohledem do očí a úsměvem. Stejně tak se vítáme při příchodu domů a loučíme se, když odcházíme.…
-
#35 Když mi kůže voní jako lískooříškové sušenky
Stojím uprostřed rozlehlé louky, kolkolem leží jako pokrývka posečená, již seschlá tráva a květiny. Shrabování rozlehlých luk mě naplňuje klidem svojí plynulostí a jednotvárností. Zůstávají po mně kupičky i kupy sena, na kterých si brzy někdo pošmákne. Mé ruce se praží na sluníčku a ulpívá na nich senný prach. Po práci jsou provoněné příjemnou vůní…
