Intenzivní. Tak bych označila tento rok. Intenzivní emoce smutku a bolesti, intenzivní emoce štěstí a lásky, intenzivní frustrace a tlak. Uzavřené v malém prostoru sdíleného pokoje, uvnitř mě. Bohatost vnitřního života se náhle stala nedocenitelná, stejně tak šířka introvertních zájmů, budovaný sklon k optimismu, péče o sebe a dovednost pracovat s emocemi, která u mě pokulhává. A zdá se, že příští rok bude ještě o stupeň intenzivnější než letošní.
Nepropisovala jsem se do fotografií, jen částečně do textu a do deníků. Podobně jako předloni jsem zvažovala, zda má smysl tvořit ročenku z fotografií, když jich mám pomálu. Navíc neodráží tak docela můj rok, není to deník, má trhliny. Taky nepublikuji fotografie s lidmi, kteří pro mě byli letos obzvlášť důležití. Řekněme, že toho mnoho zůstane skryto jako tajemství.
Zjara pro mě bylo útěšné pozorovat rodící se listy. I ty, které se zdají zpočátku nesmělé, tvoří sílu ve své pospolitosti. To ony jsou součástí svěží záplavy zeleně, která bere dech. Podobně mě těšily i další přírodniny, které se tak krásně nechávají prostupovat světlem.
Mou nejoblíbenější fotkou tohoto roku je Stezička.
Sledovala jsem barvy a světlo v nejbližším okolí.
A hledala příběhy.
I přes nečekaně uzavřený svět jsem cestovala. V únoru jsem si splnila sen návštěvou Londýna, Yorkshiru a pohledem na šedivé anglické moře (viz fotky z Putování po Anglii). S kamarádkou jsem v létě přešla Krušné hory a seznámila se s pastevcem Eugenem. Také jsem pomáhala v Jeseníkách na Týdnu pro les a vedla jsem fotografický tábor, který korunovala charitativní výstava fotek od samotných dětí. Lidi do své ročenky nedávám, přestože fotky s nimi mám ráda a jsou součástí mého roku. Níže můžete nakouknout alespoň do Nízkých Tater, na sklonku zimy nezvykle bez sněhu, hořkosladce krásné.
Doposud největším štěstím pro mě bylo soužití s Máriem a Sunny. Tato fotografie je od Honzy Prokopia a je pro mě ohromně cenná, protože se Sunny mnoho fotek nemám a už nikdy mít nebudu. Její smrt je nejbolestivější zkušeností nejen tohoto roku, ale celého mého života. Sunny mě spolu s Máriem naučila, jak krásné a naplňující je dávat a přijímat lásku bez podmínek, a že i já jsem hodna lásky a péče. Pocit, který ve mně přetrvává, je hluboká vděčnost a láskyplnost, vědomý prožitek štěstí, tady a teď. Křehkost i síla.
Co na srdci, to v prstech