Žít do stovky
-
#7 Vůně šeříku
Jaro voní po šeříku. Nevyhledávám umělou šeříkovou vůni, ani si ji nevybírám, ale vůně právě kvetoucího šeříku je nádherně omamná. Jaké štěstí, že celou naši zahradu lemují jeho fialové květy. A tak ať už jdu rozjímat nebo si číst na zahradu, ať už jdu se Sunny na procházku anebo si chci jen zpříjemnit ráno, přivoním…
-
#6 Domeček
Poprvé bydlím v domě. Stojí nad nejzajímavější čtvrtí v Brně s kachním barem. Mám vlastní pokoj, dvorek, zahradu, hvězdy, zeleninu a květiny. Ještě že není můj, levnější by bylo podle všech opravářů ho zbourat a postavit znovu, kdybych v něm chtěla žít natrvalo. Máme ho pronajatý. Já, Mário a Jakub. Ehm, od března také fenka Sunny. Co je na…
-
#5 Hvězdy
Místo hvězd temně fialová duchna. Hvězdy se neztrácí mně, to já se ztrácím jim. Uzavírám se ve světelných městských hradbách a málo za nimi jezdím do volné krajiny. Jako dítě jsem se sestrou lehávala na ulici před domem a lovila padající splněná přání. Ležely jsme pod lampami, a přesto si pamatuji oblohu plnou bílých teček.…
-
#4 Sezení ve větvích stromu
Mám představu, ve které sedím ve větvích rozkošatělého dubu. Čtu si knihu. Nejspíš Medvídka Pú, Tobiáše Lolnesse, Alenku v říši divů nebo Kouzelný strom od Enid Blytonové. Slunce prosvětluje listoví, je teplý jarní den. Nemyslím na nic zodpovědného a pracovního, užívám si tuto chvíli a tento strom. Dub stojí u domu, tuším verandu, ale stejně…
