Co slyšíte, když teď zavřete oči?
Člověk nikdy nezažije ticho. Absolutní ticho neexistuje, Cage ví své. Cítím, že stojím na zemi ve svém pevném těle a kolem mě je vzduch nasycen zvuky a ty zvuky mají hmotnost vzduchu. Dám si do uší špunty a v jedné vteřině se celý svět lehoučkého zvuku převrátí do mě. Ševelím, šustím, šepotám, slyším svoji krev, jiskření myšlenek, svůj dech, bušení srdce. Už neslyším, jak se má ruka dotýká dřevěných příček postele a hrubého povlaku peřiny, a ty zvuky mi chybí v orientaci a jistému pohybu v neznámém prostředí. Každá věc, každý čin a pohyb, je zvuk.
I velice tiché prostory jsou vyplněny zvuky. Jak zní váš pokoj? Vaše kuchyně nebo školní chodba těsně před koncem hodiny? Jak to zní pod peřinou nebo na vrcholku hory, kde už nejsou ptáci? Co k vám doléhá z hlubiny rybníka, když se do něj položíte? Co se ozývá ze šnečí ulity nebo mořské mušle?
Co na srdci, to v prstech