Před pár lety jsem četla knihu od Barbary Demick Není co závidět: Obyčejné životy v Severní Koreji. Doteď si pamatuji světelnou mapu světa, kde je Severní Korea tmavý flek. A hladomor. Zbytek se bohužel smyl po čtení dalších knih. A tak mě opět fascinovaly výpovědi uprchlíků a uprchlic v rozhovorech Niny Špitálníkové v knize Svědectví v životě v KLDR.
Autorka zaznamenala rozhovory s učitelkou, dělníkem, převaděčem, vysokoškolačkou z bohaté rodiny, feministkou, řidičem hodnostářů a důchodkyní, která Kim Il-songa přirovnala k Ježíšovi. Dohromady dávají nahlížet do téměř všech vrstev severokorejské společnosti, což mi na knize přijde nejhodnotnější.
Co jsem se třeba dozvěděla?
🎨učitelky vedou děti v mateřské školce k tomu, aby malovaly zabité americké vojáky poražené hrdinnými Korejci, obecně je tu skrz učitelku hodně povězeno o ideologické indokrinaci už od dětství a z výpovědí dospělých jde vidět, že i proto brali spoustu věcí jako neoddiskutovatelnou samozřejmost. Například i rozdělení na nadřazené a podřazené, přičemž chudí lidé si za svoji situaci údajně můžou sami,
🏃♂️hodně tu vystupovalo, že každý musí bojovat sám za sebe, nejspíš i proto někteří uprchlíci nechali za zády svoji rodinu, ačkoli je nejspíš čekal krutý trest,
🎓muži i ženy chodí po střední škole buď na vysokou školu (pak musí mít skvělé sociální pozadí), nebo na vojnu. Muži na 10 let a ženy na 6 let! Zkrátit se to prakticky nedá, pouze při vážných zraněních je na chvíli pošlou domů, aby se o ně nemusel starat stát,
✂️na ženské vojně dochází denně ke znásilňování a jiným útrapám, je to zakázáno, ale nikdo to neřeší, přitom ženy přichází na vojnu často jako panny. Proto se mnoho z nich snaží nějak zohyzdit, například ostříháním vlasů, zápachem,
🥶na ubykacích (popisoval dělník/šmelinář) na vojně dochází často k omrzlinám a amputaci částí těla, i uvnitř se jim kouří od pusy zimou, přidělují jim oblečení i boty, které jsou po ruce, ne podle velikosti,
💸úplatky jsou běžné jako dýchat vzduch,
👥stává se, že se ženy z pohraničí kradou anebo lákají, aby odešly do Číny, kde se podle své „ceny“ dostávají do rodiny nějakého muže coby milenky, matky a služky, případně jsou nucené k prostituci nebo prodané do otroctví (to popisuje víc reportážně i Demick),
🌾zemědělství v opravdu chudých oblastech vypadá jako v Evropě 19. století, pokud nemají vola, tak vše ručně, i děti od rána do zimy, v zimě žijí s obavou, že dojdou zásoby a umřou,
📽v silném konstrastu tu pak byl popis „normálního“ života dívky ze zajištěné rodiny s dobrým postavením, která mohla tajně sledovat zahraniční filmy, tajně si nechala stříhat vlasy podle účasů v jihokorejských telenovelách, šikanovala s ostatními své chudší spolužáky (a zpětně toho litovala) atd.,
🩸běžné jsou tresty smrti (popravou, zastřelením), kterým musí ostatní povinně přihlížet (velmi silný příběh v rozhovoru s feministkou!)…
…a další.
Co na srdci, to v prstech