Při cestování po Česku mívám pocit, že jsem na mnoha místech v krajině docela sama. Na posečených loukách s roztroušenými duby, v rozkvetlém třešňovém sadu, ve smůlou vonících jehličnatých lesích nebo na borůvčím porostlých stráních hor. I tam, kde nese krajina stopy člověka, se dají najít místa opuštěná nebo rozlehlá natolik, aby měl člověk dostatek prostoru si je užít. Můžu vdechovat vzduch prosycený pyly, vůněmi květin i stromů a výdechy zvířat – a sama tu nechávat kousek sebe, svůj dech, šupinky kůže, úlomky vlasů, drobečky ze svačiny.
Ráda bych vám některá tato místa doporučila k návštěvě a sdílela s vámi i další objevy z mých letošních výletů.
Krajina (téměř) bez lidí
Pokud chcete procházet krajinou téměř nerušeni lidmi, vyražte na bílokarpatské louky. Ideálně mimo značené stezky. Za celý den jsem nikoho nepotkala. Procházela jsem po čerchované stezce přes NPR Porážky a PR Dolnoněmčanské louky. Louky poskytují i v létě stinné posezení pod košatými duby, kde jsem polehávala na dece a odpočívala. Během mé návštěvy byly louky bohužel už posekané, těším se, až jejich nádheru prozkoumám i v květu.
Dalším objevem pro mě bylo Pohansko na jihu Moravy. I zde rostou staré a košaté duby, mé oblíbené stromy. Doporučuji se podívat na obra Huberta ukrytého v prstenci malých doubků nebo se posadit do stínu obra Rudy. Pohanskem vedou cyklostezky, takže zde potkáte více lidí než na karpatských loukách. I já jsem jela na kole. Terén je rovinatý a stezky vedou převážně po asfaltu. V krajině narazíte i na archeologické vykopávky, zámeček nebo hospůdku s ubytováním a limonádou.
Krajina v nohách
Hory i stezky podél řek jsou ideální k celodenním i vícedenním túrám, k chůzi a procházení různými typy krajiny. Návodné linky nabízí turisticky značené stezky nebo projekt Stezka Českem, který vede chodce a chodkyně podél hranic kolem celé republiky. Tak jsem se dostala na túru po Rychlebských horách, kde máte hřebenovku téměř pro sebe. V létě tu můžete sbírat borůvky, osvěžovat se ve studánkách a naciťovat osudy zaniklých sudetských vesnic.
Dále můžete následovat stezky podél řek, v létě jsou osvěžující a v zimě mrazivé. Terén bývá často v mapách značený jako náročnější, můžete narazit na řetězy a v zimě může být povrch stezek namrzlý. Řeka v tu dobu zároveň nabízí úchvatné pohledy na zamrzlé části vodopádů a okraje koryt, ve svazích stékající voda mrzne v rampouchy. Mé oblíbené stezky vedou podél řeky Oslavy nedaleko Brna s krásnými vyhlídkami do údolí – doporučuji vyrazit z Oslavan, ze Senorad nebo z Náměště nad Oslavou.
Další pěkná stezka vede podél řeky Moravy z Litovle do Mohelnice. Kráčela jsem i opačným směrem, ale zde jsou stezky více uzpůsobené cyklistům, tudíž jsou hodně asfaltové.
A jako poslední bych doporučila jít podél řeky Doubravy z Bílku. Zažila jsem na jaře i v zimě a obě varianty jsou nádherné.
Stopy člověka v krajině
Během léta jsem si zamilovala i Lednicko-valtický areál. Zatímco doteď jsem prozkoumála pouze lednický areál (doporučuji vyhlídku z minaretu a zámecký skleník), tento rok jsem vyrazila na kole i do valtické části. Pěšky by mě nejspíš otravoval asfalt i větší množství lidí. Líbily se mi zajímavé architektonické prvky zasazené do krajiny jako Dianin chrám Rendez-vous v podobě vítězného římského oblouku nebo sousoší Tři Grácie s pěknými zadky. Ve Valticích zase na náměstí prodávají skvělou řemeslnou zmrzlinu i s veganskými sorbety.
Dalším oblíbeným místem je barokní krajina Valče v Královehradeckém kraji. V zámecké zahradě jsou rozházené repliky soch Matyáše Brauna, v lapidáriu v bávalé zámecké kovárně najdete originály. Nově zrestaurovaný je i kamenný teatron, který působí při procházce parkem opravdu nevšedně, stejně tak až nadpozemské Iluzivní brány. Ve Valči se konají festivaly Zcestovalec a Povaleč.
Při cestě přes Litovelské pomoraví jsem navštívila i Sluňákov – centrum ekologických aktivit města Olomouce, o.p.s. I zde jsou je zhlédnutí zajímavé stavby jako Rajská zahrada z nápaditosti mého oblíbeného Františka Skály. Propojení klášterní zahrady a hanáckého venkovského dvorku připomíná tvarem loď, můžete se dokonce projít po její přídi. Dále tu je Lesní chrám a Sluneční hora snů nebo Dům přírody Litovelského Pomoraví, o kterém věnoval video na youtube Adam Gebrian, mně doposud neznámý, ale obecně prý známý a oblíbený architekt a propagátor architektury.
Další místa
Když už jsem zmínila Sluňákov, nedá mi nezastavit se i u Dne otevřených dveří v Bylinkovém ráji Sonnentor, výrobně známých BIOčajů. Stálá expozice stojí za návštěvu pro dospělé i pro děti. Nahlédnete do nitra výrobny a naučné tabule vás provedou udržitelností produkce čajů od sběru květů až po samotnou krabičku s čajem. Tabule nejsou zahlcující, především jsou tam přímo ukázky.
Poblíž Sonnentoru se nachází i takzvané Moravské Toskánsko, i když při srovnání s opravdovým Toskánskem značně pokulhává. Především tu jsou ale zajímavé vinařské vesničky jako „Hobitín“ Vrbice, kde tři patra sklípků nad sebou s komíny trčícími ze země opravdu připomínají Tolkienův svět.
Častěji se teď díky přátelům dostávám i na Broumovsko. Známé Adršpašsko-teplické skály jsou plné lidí, ale lesy i polní cesty okolo Vernéřovic jsou liduprázdné, tu a tam s vlčím bobkem na zemi. Doporučuji se sem vydat i na psychadelický festival Soul Kostel, díky kterému budete moct navštívit přestavěný kostel s vintage nábytkem, LP deskami, barem a mimozemšťanem. V Broumově je Kostel Panny Marie, nejstarší dřevěný kostel v ČR s rozsáhlým přilehlým hřbitovem.
Na závěr bych dodala, že na většině těchto výletů jsem nebyla sama ❤️.
Co na srdci, to v prstech