Ester Dobiášová

Letos jsem se koncem jara nevydala putovat jako obvykle, ale krajinou jsem naopak frčela rychlostí i nad sto kilometrů za hodinu. Oproti chůzi značný rozdíl. (Pře)plná zážitků a vjemů z krásné italské krajiny i historických měst, ze zalidněných přímořských městeček, ze spaní na divoko i ve starobylé vile na dohled Florencie.

Řítíme se po dálnici, odbočíme, kličkujeme na horských cestách, zastavíme, kocháme se, naskočíme do auta a jedeme dál. Roadtrip po Rakousku a Itálii s napínavým zakončením na lodi při vyhlížení velryb je nabitý už od začátku. V mapě máme zaznačené záchytné body bez přesného plánu, což přidává v průběhu navrch logistiku a frustraci, ale i dobrodružství a nečekaná místa k přespání jako například zarostlou zříceninu hradu jak z Jumanji.

Alpy místo Prahy

Teprve loni jsem zjistila překvapivou skutečnost –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ z Brna je to časově blíž do Alp než do Prahy. Kdybych polovinu cest do Prahy vyměnila za výlety do Alp, má mysl by byla dozajista zenovější.

Při velikášském plánování celodenních túr po rakouských Alpách nám naštěstí problesklo hlavou, že bychom se měli podívat na záznamy z webkamer u horských chat. Jistě. Všude byl sníh až po kolena, ačkoli v Brně už začínaly zrát maliny (bála jsem se, že je prošvihnu).

Tip číslo jedno: nezapomínat se dívat na aktuální podmínky počasí ve vyšších nadmořských výškách.

Pro plánování pěších túr nejen v Alpách, ale i jinde po světě, můžu doporučit appku AllTrails (také web), kde můžete filtrovat obsah podle náročnosti, délky nebo typu turistiky. Appka nás v Národním parku Puez-Odle v italských Dolomitech navedla na krásnou trasu okolo známých vrcholků a můj orientační smysl nás svedl z cesty na nezalidněnou, totiž neoficiální stezku.

Tip na výlet: vyráželi jsme z informačního centra v Zans po červené stezce č. 33 na horskou boudu Gampen Alm a po červené stezce č. 6 zpět. Jezdí sem i autobus, parkoviště je placené, v centru jsou zdarma záchody. Vřele doporučuji si na boudě dát naprosto vynikající Muhlerhof Tris, myslím, že by šly udělat i veganské, řepová a špenátová koule byla skvělá. Cena 13 eur se mi zdála vysoká, ale je to běžná cena obědů kdekoli v Itálii, spíš nižší.

Nomady aneb jak najít ubytování u místních

Po cestě jsme kromě spaní nadivoko, Airbnb a Bookingu využívali i aplikaci Nomady, kde najdete ubytování podobně jako v českém Bezkempu, akorát v Německu, ve Francii, ve Švýcarsku, v Rakousku a v Itálii. Přespání ve stanu u někoho na zahradě nebo ve vinařském sadu, jak se nám poštěstilo, může vyjít i na 8 nebo 10 eur se sprchou a se záchodem. Přijet můžete i v obytném voze nebo s karavanem. Hostitelka Malvína nám doporučila i Agricamper, kde zaplatíte roční poplatek, ale pak už bydlíte u hostitelů zdarma.

Toskánsko coby vrchol krajinné estetiky

Hory, předhůří i podhůří vystřídala zemědělská krajina Toskánska. Známé zvlněné kopečky protkané prašnými cestami s tu a tam pohozenou kamennou vilou a jako vojáčky rozmístěnými cypřiši. Téměř jsme se na tu krásu nedokázali stále dokola dívat.

Každé druhé město počínaje Florencií je na seznamu UNESCO. Vše, co jsme z měst zahlédli přes hlavy turistů, bylo opravdu kouzelné. S trochou nadsázky. Do Pienzy jsme raději ani nezajížděli, i když po známé polní cestě z filmu Gladiátor jsme se prošli i my. Promočené noční Montepulciano jsme si zamilovali, zůstali jsme tu dva dny. V restauraci Re al Quadrato jsem měla tu nejlepší veganskou pizzu na světě s oříšky, olivami, salátem a chutným pestem na nadýchaném základu. Druhá nejlepší pizza na mě čekala v Janově. Zamilovali jsme si i západ slunce na vyhlídce od kostela St. Francesco.

Tip: Pokud hledáte dobré vegetariánské nebo veganské jídlo na cestách, doporučuji si stáhnout appku HappyCow.

Upozornění: v restauracích bývá povinně tzv. coperto, stolovné. 2,5 až 3 eura se počítá za osobu, nikoli za stůl.

Krásné a o něco méně turistcké je středověké městečko Volterra nebo pokojná vesnička Monticchiello obehnaná hradbami. O to víc pak vynikl městský ráz Sieny, kde se domy zdvihaly do větší výšky a utvářely prostor pro temné uličky a ošuntělá zákoutí.

Tip: kempování zdarma na poutní cestě Sv. Františka mezi Sienou a Volterrou.

Cinque Terre

Po cestě obhlížíme zasněžené vrcholky, než nám dojde, že to není sníh, ale mramorové špičky hor nedaleko Carrarry, světového vývozce mramoru v podhůří Apuánských Alp. Z Toskánska jsme vyrazili k národnímu parku Cinque Terre, který jsem procházela i loni. Bylo zvláštní se pouze po roce vracet na známá místa v zahraničí. Tím se dostáváme v naší cestě do Ligurie, kam kvůli klimatické krizi připlouvají i velryby. O tom ale později. K mé nelibosti barevné pobřežní vesničky zaplavil masový turismus, jehož jsme byli náhle součástí i my. Od lidí jsme utekli do přírody, abychom přespali na zřícenině, která připomínala džungli.

Na pláži v Sestri Levante jsem učinila jeden z největších objevů naší cesty. Překvapil mě zde tvoreček s tuhou průsvitnou plachtou na hřbetě. Byly jich desítky, a to ve vodě i na souši. Po rychlém googlování, zda mě tyto živé plachetničky nepožahají, jsem zjistila, že se jedná o hydrozoán přezdívaný „sail raft“ nebo „by-the-wind sailor“, odborně vellela vellela. Tuhá část opravdu slouží k tomu, aby se do ní opřel vítr a vellela mohla plout prakticky nekontrolovaně po moři. Při určitém větru se stává, že jich na břehu moře uvíznou tisíce. Překvapilo to i místní. Za pár dnů, když jsme lodí pluli třicet kilometrů od břehu, vellely pokrývaly hladinu. Člověk se ale musel dívat pozorně, protože splývaly s hladinou. Ač se to nezdá, jsou vellely masožravé. Co žerou? Plankton. Pomocí chapadel. A je zase žerou mlži, ale viděla jsem i racka a na břehu si na nich pošmáknou třeba i želvy. Pro lidi by měly být neškodné, ale pokud je berete do ruky jako my, doporučuje se neprotírat si prsty oči. Může vás také svědět kůže.

Velryby u Janova

Celou naši cestu rámovala cílová stanice: Janov. Lépe řečeno: vyhlídková plavba za velrybami, o které jsem se dozvěděla od kamarádky Lucie. Upozornila mě, že velryby ruší masový turismus, ale existuje certifikace Accobams, která by měla zajišťovat, že je posádka na lodi zkušená a ví, jak zvířata pozorovat a co nejméně je u toho rušit. Spatřit velrybu je můj sen.

Napětí při vyhlížení velryb by se dalo krájet. Ponořila se na 15 minut, nebo na hodinu? Mělký, nebo hluboký ponor? Během čekání si hrajeme s delfíny, kteří sjíždí vlny vyvolané zatáčením lodi, skákají po zádech i po boku, podplouvají loď a později ji i následují. Jiný druh delfínů zase hluboce funí, pomalu proplouvá kolem a je počáraný bílými šrámy ze sociálních interakcí. Na vlnách plavou i všudypřítomní sailoři, známí vellela vellela. Velryby zůstávají pod námi.

Na zpáteční cestě z přístavu jsem zhlédla skvělou výstavu mého oblíbeného Sebastia Salgada a s Michalem jsme šli na druhou nejlepší pizzu naší cesty, tentokrát s veganskou mozzarellou v restauraci Fra Diavolo.

Závěrečné tipy na cestování osobním autem

Máloco je pro mě tak rozporuplné jako cestování autem. Nabízí svobodu. Můžu si vzít prakticky vše, co by se mi mohlo hodit, na výlety můžu vyrazit s lehkým batůžkem, můžu spát pod stanem, auto dává prostor objevování lokálních zajímavostí i vynechávání nudných částí cesty. To si během putování nedopřeji. Na druhou stranu udržuje člověka ve spěchu, na dálnicích se i přes důvěru ve svého řidiče necítím příjemně kvůli hluku, nebezpečí nehody a přejetí zvířat. Člověk taky někdy stráví víc času v autě než samotným objevováním. Nezastaví se. Na dálnici taky sledujete transporty zvířat, což je sice jedna z mála příležitostí, kdy můžete vidět živá prasata a krávy, ale to vás dvakrát neutěší. Jízda autem navíc není dvakrát ekologický způsob cestování, což je i důvod, proč se vyhýbám letadlům. Později zjišťuji, že jsme vyprodukovali cca 480 Kg CO₂. Při průjezdu vesničkami i městy jste to taky vy, kdo vytváří nadbytečný hluk a výpary z vašeho auta zamořují vzduch. A to komentuji jen z pohledu spolucestujícího.

Pokud se však na cestu autem přeci jen taky vydáte, mám pro vás pár tipů:

• K organizaci věcí v autě se skvěle hodí uzaviratelné průhledné krabice (třeba z IKEA), kamarád používá skládací přepravky, na oblečení jsme měli IKEA tašku. Když mají věci své dané místo, ulehčuje to balení i hledání.
• Vyplatí se vzít 15l barel na vodu, která poslouží k doplňování pitné vody během dne, k oplachování nádobí nebo k vaření. Užitečné je si vzít kromě kempovacího nádobí i utěrku, houbičku a ekologická prostředek na nádobí.
• Pokud jedete ve více lidech nebo potřebujete dobíjet notebook, foťák a telefony, můžete si koupit přípojku na více USB kabelů a nabíjet vše během jízdy.
• Pozor, na dálnicích se platí mýtné, parkování ve městech je také často placené.
• Pokud se potřebujete vysprchovat, můžete využít sprchy na benzinkách, případně za příplatek v kempech, i když v nich nespíte, nebo na plážích.
• Pokud byste chtěli svoji cestu offsetovat, kdysi jsem rešeršovala nejeefektivnější způsob.