Před pár měsíci jsme si pronajali starý dům o dvou patrech, půdě, sklepě a zahradě. A já se jím nechávám schod za schodem pohlcovat.
Sklep je prozatím nezdolně hájemství devadesátipětileté paní, která tu žila před námi. Má dvě místnosti. Okolo stěn stojí žebříky, latě, police plné porcelánového nádobí, příborů, kartáčů, elektrospotřebičů, zavařovacích sklenic a zavařenin, lahví s alkoholem, plastových přihrádek s rezavými šroubky, hřebíky, vruty, špendlíky, maticemi, měděnými pásky, trouchnivějícími těsněními, mazivy, štětci, dřevěnými pravítky a utahovacími klíči. Vynáším odsud plné koše plastu, skla, papíru, směsného i směšného odpadu, kovu a dřeva. Nemá to konce. Limitem vyklízení je objem černé popelnice před domem. Zbytek věcí mezitím zaplňuje prostor vstupní chodby, abychom je odvezli do sběrného dvora nebo rozdali, pokud se dají použít. Zavařeniny sníme, vylijeme do záchodu nebo darujeme do potravinové banky.
Chodba nese první stopy renovace domu. Na zdech jsou vidět bílé cestičky po tmelu, kterým jsme zadělali díry ve zdech. Táhnou se po celém domě. Tmel musíme obrousit, stejně tak dveře od laku. Vše natřít barvami, nad jejichž výběrem strávíme večer diskuzí a imaginací. Dveře utěsnit, škvírami dovnitř fouká vítr. Doteď jsme je těsnili ručníkem.
Z chodby se jde na zahradu, do kuchyně, na záchod a do druhého patra.
V kuchyni dochází k neustálému koloběhu: nakoupit jídlo, uložit ho do spíže, do ledničky nebo do chlebníku; ujídat, vařit, chystat svačiny, snídaně, večeře, luhovat čaje; chytat moly, sledovat datum spotřeby; umývat a uklízet nádobí do skříněk; utírat drobečky z linky a ze stolu, zasouvat židle, třídit a vynášet odpad. Zateplit a umýt okna, sehnat nové židle, sledovat nabídky sporáků a dřezů na bazerech, zaplatit, odvézt si je autem, vystěhovat ty staré a zavézt do sběrného dvora, sehnat a dohodnout instalaci s plynařem a vodoinstalatérem. Vyměnit ledničku. Vymalovat, vše uklidit, vydrhnout podlahu. Kuchyně je i místem setkávání, povídání, řešení logistiky, místem společných večeří, sdílení přebytků, kontroly teploměru.
Z kuchyně vedou dveře do mého pokoje, čímž mám takové 2+kk. Po nastěhování jsem strhala vybledlý koberec a staré lino, zatmelila a s pomocí zapěnovala díry ve stropě a na stěnách, spáry okolo oken, dveří a lišty u země. Čekala, až vše uschne. Penetrovala a následně vymalovala stěny a strop, zametla podlahu, vydrhla vodou a dvakrát natřela lněným olejem. Zateplila, zatmelila a umyla okna, dveře a nastěhovala nábytek. Dokoupila jsem sedačku, knihovnu a závěsy. Vše jsem ještě třikrát přemístila. I pokoj generuje neustále nějaké úkoly. Vysát psí chlupy na podlaze, vyklepat kobereček a polštáře, utřít poličky od prachu, uklidit stůl a všechny věci nakupené na povrchu, protřídit oblečení, knihy a další věci a odnést na charitu, do sběrného dvora, vyhodit, prodat nebo odnést do opravny. Přestýlat, prát, rozkládat a skládat sušák, věšet prádlo, sundávat a skládat do skříní. Zalévat květiny.
Na stole leží knihy, které průběžně čtu, dělám si z nich výpisky, ale už nemám vůli nové poznatky integrovat do svého života. Dočtené knihy odkládám na skříň a později odnáším do knihovny a půjčuji si další ze seznamu knih k přečtení. Píšu si deník, vypisuji propisky, odšrktávám položky na todo listu, ořezávám tužky, zaznačuji si výdaje, zmačkané paragony vyhazuji do papíru, luštím křížovky. Protřizuji věci v šuplících, pročítám staré zápisky, dobíjím baterky, foťák, záznamník, sluchátka, reprák, powerbanku.
V pokoji také pracuji ve smyslu vydělávám peníze, a tak se mi tu kromě domacích prací kupí i úkoly z vnějšího světa. Notebook a mobil jsou jako červí díry ústící do nových galaxií. Kromě práce slouží i ke komunikaci, udržování a navazování vztahů, předávání a konzumování informací, sdílení, ukládání, zpracovávání. Kontroluji dvě e-mailové schránky, facebook, slack, sms, telefonáty. Odepisuji, nahrávám voicemaily, posílám fotky, volám, plním si kalendář online i offline schůzkami, dělám dobrovolnici v online aktivitách. Rešeršuji, ukládám si články do záložek na později, píšu. Projíždím, ale příliš nesleduji filmy na Netflixu, HBO, trailery na csfd, tíží mě seznam filmů ve „Chci vidět“. Kupuji lístky na koncerty, na prohlídky, na vlak.
Jdeme zpátky na chodbu. Druhé dveře vedou na záchod, kde je potřeba vyměnit lino, natřít stěny, prošťuchovat záchod a doplňovat toaletní papír, zbylé rulky recyklovat.
Po schodech se dostáváme do druhého patra. Na chodbě stojí vysavač, skříňka s ložním prádlem a ručníky pro hosty, erárními spacáky, váhou a šitím po babičce. Z chodby vedou čtvery dveře: na půdu, do koupelny a dvou pokojů.
V koupelně je podobně jako v kuchyni mnoho věcí ke spotřebě: šampón, mýdla, zubní pasta, prací gel a aviváž, jedlá soda na zatvrzelé skvrny, mezizubní kartáčky, čisticí prostředky, houbičky, hadry. Je to místo tekoucí vody. Člověk si myje ruce, tělo, vlasy, splachuje, napouští kýble pitné vody na úklid, pere. Holíme se tu, malujeme, fénujeme, mažeme krémy a zápasíme s plynovým kotlem.
V sousedícím pokoji je partnerova pracovna a má zašívárna. Dějí se tu podobné věci jako v mém pokoji v prvním patře, ale nepronikají tolik do mého přemýšlení. Navíc se tu hromadí nádobí, vydýchává se rychleji vzduch a dají se pozorovat mraky.
Protilehlý pokoj obývá naše spolubydlící. Žít s dalším člověkem samo o sobě přináší spoustu nových činností: skládání puzzlí, malování henou, půjčování knih a oblečení, sledování filmů, vyprávění, seznamování se přes ni s novými lidmi. Některé z výše zmíněných prací a mnoho dalších se tak dějí i beze mě, což vnáší do života v domě překvapení, když z něj na nějakou dobu odjíždím.
Půda je neobydlená, nezanesená věcmi, odpočívá. Střechou protéká, a tak rozmisťujeme a přeskupujeme nádoby všeho druhu i tvaru, vyléváme vodu, kontrolujeme.
Z domu se vychází na maličkou verandu, kde se dají pěstovat rajčata a kde vyčkávají na vyloupání vlašské ořechy. Na schodech se také hromadí věci, které je potřeba odnést.
A pak už stači jen jeden krok a jsme na zahradě! Je to nejproměnlivější prostor, který souvisí s domem. Kvetou zde jabloně, sněženky, růže, modřince, narcisy, hyacinty, maliníky, rybíz, kiwi. I zahrada chce vyklidit od starých věcí podobně jako sklep. Dřevo, železo, dvě vany, stoly, rozbité konve, rýče, motyky, míče, kýble. Shrabat listí, okopat záhony, zasadit zeleninu, zalít, sklízet plody, zavařovat, mrazit, sušit. Vyklidit altánek a gril, uklízet bobky po psovi, krotit ho ve vyštěkávání okolojdoucích. Namazat branku, vyměnit schránku na dopisy, opravit plot, natřít okna.
A při tom všem se pokoušet i meditovat.
Co na srdci, to v prstech