Sluneční paprsky pronikají mezi stromy a odhalují dosud neviděné stezičky mechem a kapradím, hladí kmeny starých dubů, jako reflektory nasvětlují drobné houby na trouchnivějících pařezech. Dopadají na tvář, která se jimi nechá hřát a propadá se za víčky do oranžového světa.
Ráda se nechávám paprsky provázet, ať už prostupují lesy nebo se okny zatoulají do mého bytu a škvírami mezi prkny do podkroví chalupy, pod listy salátu na zahradě. Mám ráda předěly mezi stíny a světlem, něco se odhaluje a něco zůstává skryté. Ráda se nechávám světlem vést.
Světlo jsem si zamilovala díky černobílé fotografii, což je má další láska.
Co na srdci, to v prstech