Rumunsko 2018. Fotil Oliver. Pohled na Piatra Secului, Trascău, Apuseni
Kamarád mě lákal do Rumunska. Měl zajímavou taktiku. Sliboval:
❤ Divoké psy
Nemusím se ničeho bát, pokud nenarazíme na salašnické psy, kteří chrání své ovce. Anebo na divoké salašnické psy, kteří přišli o své ovce a toulají se krajinou s ostrými zuby a často se vzteklinou. Blbý by bylo narazit na smečku, v tom případě je důležité mít větší smečku.
❤ Vretenice neboli zmije
Hlavně za slunečných dnů si užívají solárko na kamenech. Ve vysoké trávě je také můžeme překvapit. Stačí mít turistické hole, jejich údery rozvibrují zemi a zmije se odplazí.
❤ Medvědy
Těch se samozřejmě není důvod bát, pokud nebudeme mít ve stanu jídlo anebo je nepřilákáme krví z ran po kousnutí divokým psem.
❤ Hnačku neboli průjem z říční vody
Na kopci do ní totiž serou (slovy Ondreje) borůvkáři nebo krávy, uvidíme, co to s námi udělá.
❤ Hojně, ale nedůvěryhodně značené turistické stezky
❤ Levný šopský salát
❤ Spaní pod hvězdami
Taková nabídka se neodmítá!
I když chce přípravu.
„To do list“ před odjezdem:
vyzvednout si paralyzér na divoké psy v obchodě s pletacími jehlicemi na Pekařské (tam kde mají v akváriu jakési přerostlé mloky, Čapek měl pravdu!)
vyzkoušet si pověsit pončo alá stan na deset způsobů (to, se kterým M. procestoval kus Evropy z Anglie až po Slovensko)
vyzkoušet si postavit stan pro jednoho (ten, který si po svém tripu s pončem M. koupil – a už ho nikdy nevyužil)
naučit se vázat nové uzly pro připevnění ponča
sbalit si svých pět švestek (sušených, neslazených a nesiřených, taky meruňky)
překontrolovat lékárničku (tlakové obvazy, Smecta proti průjmu, Paralen, špunty do uší, úsporně stlačená vata v tamponu, šitíčko, náplasti a tak dále)
minimalizovat, minimalizovat a minimalizovat počet věcí
Ještě a konečně, že jsem si koupila nový, lehký, kvalitní cestovní foťák Sony A6300 s širokoúhlým objektivem.
A jak to vypadalo ve skutečnosti?
Rumunsko 2018. Na této zřícenině jsme spali poprvé pod hvězdami. Cetatea Trascăului.Rumunsko 2018Rumunsko 2018, zřícenina hradu Cetatea TrascăuluiRumunsko 2018Rumunsko 2018. Stáda ovcí, krav a koz nás doprovázela po celou cestu.Rumunsko 2018. V pozadí Piatra Secului, Trascău, ApuseniRumunsko 2018. Po výstupu na Piatra Secului, Trascău, ApuseniRumunsko 2018. Psi byli nakonec naši hodní průvodci. Tato fenka byla sice divoká, lépe řečeno bez pána, ale své ovečky si našla: jakmile jsme vystoupili z auta, vzala si nás na starost. Kdykoli se někdo z nás zdržel, ohlížela se a vyčkávala, kdy ji dožene.Rumunsko 2018, vesnička Valea Uzei, Trascău, ApuseniRumunsko 2018, vesnička Valea Uzei, Trascău, ApuseniRumunsko 2018, vesnička Valea Uzei, Trascău, ApuseniRumunsko 2018, vesnička Valea Uzei, Trascău, ApuseniRumunsko 2018. Na zmiji jsme narazili jednou, já ji neviděla. Medvědy jsme nepotkali, nejspíš i proto, že jsme se pohybovali přece jen nedaleko civilizace, i když v přírodě.Rumunsko 2018Rumunsko 2018, Râmetská soutěska, Trascău, Apuseni. Pokud byste procházeli jako my k opuštěné vesnici Cheia, cesta je dobře značená (modrá turistická značka). Ale: budete muset brodit, lézt po skalách po železných lanech a kramlích. Nevhodné za bouřky (ověřeno na vlastní kůži).Rumunsko 2018, Râmetská soutěska, Trascău, ApuseniRumunsko 2018, solný důl Salina Turda. Stěny jsou opravdu slané!Rumunsko 2018, solný důl Salina Turda. Vyplatí se.Rumunsko 2018, jeskyně Cetățile Ponorului. Přístupná po modré turistické značce z Padisu. Značení je důvěryhodné i v mlze, při nejhorším máte psa. Na druhý konec jeskyně (cca 500 m) se dostanete skákáním po kamenech jako žabáci. Jsou zalité vodou, ale dobré pohorky nekloužou. Vodu jsme nepili, pohybovali jsme se v obydlených oblastech, takže jsme ji doplňovali v restauracích apod. Šopský salát jsem měla pouze jednou za normální cenu, stejně jako ostatní jídla. Kromě langošů, ty byly skvělé a levné.
Co na srdci, to v prstech