V pohádce Medvídek Kuma spisovatelky Martiny Skaly se dětský čtenář seznámí s dopady globálního oteplování, jak na přírodu, tak na samotného člověka, který je jeho původcem. Babička, medvědice Ayako seznamuje vnuka s bájným příběhem o obludě El Niňo, která ve chvíli, kdy roztaje poslední ledovec, na kterém do té doby spala, způsobí strašlivou katastrofu. „Z mnoha moří a jezer vypije vodu a tu pak vyplivne na druhé straně Zeměkoule, kterou zaplaví. Ti, co nezahynou suchopárem, budou pohlceni vodou. Nikdo není na takovou pohromu připraven. Zbývá už jen velmi málo, než ledy úplně roztají,“ (s. 15) popisuje medvědice. Pouze v této pasáži se autorka uchyluje k mytickému příběhu, aby čtenáři přiblížila dopady tání ledovců, po zbytek knihy o problému píše s odkazem na aktuální svět čtenáře a cílí na jeho emoce: „Příroda se mění. Byla naším domovem, teď se stává naším nepřítelem. Lední medvědi se topí vysílením, protože se zvětšují vzdálenosti mezi ledovci. Pižmoni přimrzají k zemi, když jim namokne srst. Tající ledovce mění vodu v oceánu a ohrožují jejich obyvatele,“ (s. 85) dozvíme se na konferenci zvířat na severním pólu, kterých se problém dotýká nejvíce.
Právě na severní pól míří kroky medvídka Kumy, který se rozhodne upozornit svého tatínka ledního medvěda na hrozící nebezpečí od obludy El Niňo, kterou, jak doufá, dokáže tatínek porazit. Kumova máma vykresluje tatínka jako chrabrého, silného a statečného medvěda, který se ničeho nezalekne. V kontrastu k této představě ho medvídek Kuma nachází na konci svého putování vysíleného na vzdálené kře, na které by bez pomoci zemřel. Medvídě k němu doskáče na hřbetech velryb a zachrání ho. Medvídě, se kterým se dětský čtenář může nejlépe ztotožňovat, je statečné a odhodlané, ochotné pomoci slabšímu v nouzi. Navíc se ho problém přímo dotýká. Autorka však naznačuje, že není v moci medvěda zachránit planetu a není ani jeho vina, že se zeměkoule otepluje. Konference zvířat v závěru knihy slouží jako apel na člověka, aby se zamyslel nad svým chováním a Zemi lépe opatroval.
Bylo by však od Martiny Skaly kruté, kdyby dětskému čtenáři neukázala příležitost, které by se on jako člověk mohl chopit ve snaze pomoci planetě. Přestože se na začátku příběhu objevuje obluda El Niňo, která medvídě motivuje k daleké cestě na sever, už o ní více neuslyšíme. Nedojde k žádnému velkému souboji, při kterém by byla planeta zachráněna, naopak, medvídě se náhle probudí a my zjistíme, že jeho putování bylo pouhým snem. V kapse však najde malý poklad, semínko, které zasadí do země a rozhodne se ho hlídat, dokud nevyroste a „na světě bude o jeden strom víc a Země se opět jednou nadechne…“ (s. 92) Závěrečnou větu můžeme interpretovat jako malý krůček, který může udělat každý z nás, i dítě. Semínko jako zárodek obnovy. Tuto interpretaci podporuje závěrečné Desatero pro planetu, které je ryze edukativní a nepatří do samotného příběhu. Najdeme zde tipy jako například Šetřit elektřinou, Používat méně umělých obalů, Šetřit vodou a podobně, a je spíš na rodiči, aby dítěti důvody těchto opatření vysvětlil.
Kromě tání ledovců autorka v příběhu medvídka Kuma tematizuje vymírání druhů zvířat. Setkáme se s velmi vzácnou liškou „Fleur de Nuit“, poslední svého druhu, která utekla z vědeckého zoologického ústavu, a putuje po boku medvíděte. Dále s oranžovým žabákem, který raději utekl do pohádky, než aby se nechal docela vyhubit civilizací. „Zkazila nám náš domov, voda začala hnít, také vzduch byl špatný a napadli nás neznámí paraziti. Raději jsem utekl do pohádky. Lidé si myslí, že oranžový žabák vyhynul. To jsem jim ale vypálil rybník,“ (s. 29) říká žabák. Podobně kritická je autorka i v případě ptáka Dodo, který vyhynul v 17. století, mimo ně zmiňuje i bílou velrybu Beluga a další tvory.
Zdroj citace: SKALA, Martina. Medvídek Kuma: nevšední putování na severní pól. Praha: Mladá fronta, 2009. ISBN 9788020421289, s. 15
Co na srdci, to v prstech