#zitdostovky #detstvi #vune
Vůně je jako záplava. Nejdřív nostalgie, pak konkrétní vzpomínky. Vůni chloru cítíme už na ulici. Základní škola, uplavu Kapra: 50 m, jeden bazén tam a zpátky. Do stejného bazénu v Kuřimi jezdíme každý víkend s mamkou a sestrou plavat. Tedy máma plave, já se sestrou se potápíme, blbneme, hodně cákáme, skáčeme ze skokánku. Modré kachličky, velké prosklené okno, za ním v zimě tma. Po pár hodinách jdeme do sprch, klouže to pod nohama, nesmí mě vidět nahou, záchodová prkénka jsou pocákána vodou, obrovský fén nám hučí nad hlavou, staré šatní skříňky, jak jen tam napěchovat všechny věci? Taková ta příjemná únava po koupání. Dáme si horkou čokoládu z automatu, cinkání dvacetikoruny, volant, pedály, One, two, three, go!, závodíme se sestrou na simulátoru. A pak domů. Taková tradice.
Co na srdci, to v prstech