Kdo je to Povětroň? Muž, o kterém nikdo, ani čtenář nic neví. Známe nějaká fakta například o jizvách na jeho těle (od drápů tygra?), že havaroval letadlem (pilot zemřel, odkud letěli a kam?), má cirhózu jater a v těle malárii, ale to je tak všechno. Nevíme ani, jak vypadá, má velké popáleniny, celý v bílé kukle, ani obličej není vidět. Nejspíš zemře. To vše silně podněcuje představivost nemocniční sestry a dvou pacientů – jasnovidce a básníka. Právě skrz tyto postavy se o hlavním hrdinovi dozvídáme víc, a přitom nakonec nevíme nic, ani jeho jméno, protože každý z nich si jeho život pouze domýšlí.
V úvodu knihy se dozvídáme o havarování letadla, o novém pacientovi a jeho vážném stavu, jemně nahlížíme do nemocničního uspořádání – doktoři, internisti, sestra, někteří pacienti. Poté už začíná vyprávění sestry (Povídka milosrdné sestry), které se zdál sen, ve kterém se setkala s neznámým pacientem. Zpovídá se jí ze svých morálních prohřešků, které ho přivedly až k oné cestě letadlem. Následuje Povídka jasnovidcova o muži, který sešel ze své cesty, a Povídka básníkova, která je dramatická a plná zvratů a ve které je hrdina vylíčen jako nemorální člověk.
Co mají tyto tři povídky společného? Ve všech třech případech hrdina utíká z rodné země, protože není zralý k něčemu se zavázat. V případě sestry není zralý odevzdat se dívce a usadit se, v případě jasnovidce trpělivě a pečlivě odhalovat svůj chemický objev, v básníkově povídce spíš uniká před povinnostmi a předurčeností, kterou po něm vyžaduje bohatý otec. Odlétá kamkoli, ale kvapně se vrací na jedno místo ve chvíli, kdy dozraje – v povídce sestry se vrací k dívce, aby život zapadl k smrti jako dvě části nádoby, u jasnovidce je zralý obhájit si autorství své sloučeniny. V povídce sestry hřeší na dívce, která se mu odevzdá, porušuje jakýsi hluboký řád, u jasnovidce schází z cesty kvůli lenosti, ale smysl jeho života se naplňuje až v chvíli, kdy tuto cestu opět najde. Dále tyto povídky propojuje život na Kubě (a přilehlých ostrovech), cukrová třtina a alkohol. Hrdinův život v cizí zemi je dosti neradostný, protože do tohoto světa jednoduše nepatří. Jasnovidec píše: „kruh se uzavírá“.
Nic není náhodné, vše má svoji příčinu. Sestra ukazuje život hrdiny v morální rovině, jako výsledek morálních rozhodnutí; jasnovidec vnímá jeho život, když sešel ze své cesty, jako sen, nejasný; a básník jeho život zobrazuje také jako ve snách, plný vzpomínání, protože ztratil paměť – a tím i svoji identitu, jméno a svědomí. Hrdina ve všech třech případech vyrůstal bez matky a tatínek se mu nevěnoval. Motiv ztráty je pro povídky příznačný.
To nás jako čtenáře skoro vede k přesvědčení, že tohle budou nejspíš reálné biografické prvky hrdiny, když se na tom všechny tři postavy nezávisle na sobě shodly. I když to tak není. Tuto mystifikaci podporuje Karel Čapek nejen shodami v povídkách, ale také poslední větou knihy, ve které se dozvídáme národnost pacienta. Dalo by se říct, že je konec otevřený.
Co na srdci, to v prstech