Ester Dobiášová

„Reading can be a road to freedom or a key to a secret garden, which, if tended, will transform all of life.“― Katherine Paterson

Katherin Paterson

Katherine Paterson se narodila roku 1932. Jako dcera misionářů vyrůstala v Číně. I s rodinou byla z Číny za druhé světové války evakuována na krátkou chvíli do Virginie. S rodinou se stěhovala celkem třináctkrát mezi lety 1937 a 1950. Prožila osamělé dětství. Jejími přáteli byly postavy z dětských knih od autorů jako A. A. Milne, který napsal Medvídka Pú, Beatrix Pottera, Roberta Louis Stevensona, Rudyarda Kiplinga, Kenneth Grahame a Francesa Hodgsona Burnetta. Když jí bylo 20 let, přestěhovala se do Japonska, kde pracovala jako misionářka a studovala japonskou a čínskou kulturu, která ji později velmi ovlivnila v psaní. Pobyt v Japonsku ji také inspiroval k prvnímu románu, “The Sign of the Chrysanthemum”, který pojednává o japonském chlapci žijícím ve 12. století.

Napsala víc jak 30 knih, z toho 16 románů pro děti a dospívající, převážně ve věku 10–14 let. V rozhovoru pro The New York Times uvedla, že své knihy píše pro dítě, kterým je ona sama uvnitř. Za svoji tvorbu obdržela mnoho ocenění. Například Cenu Hanse Christiana Andersena, National BookAward, Newbery Medal či Astrid Lindgren Memorial Award. Celosvětovou proslulost si získala knihou Most do země Terabithia (v originále Bridge to Terabithia), kterou vydala v roce 1977 (v českém prostředí vydána až v roce 1999 v nakladatelství Albatros). V rozhovoru pro The New York Times uvedla také to, že chudý a umělecky nadaný Jesse, který je hlavním hrdinou této knihy, je jednou z jejích nejoblíbenějších postav, které kdy vymyslela.

© Foto: http://katherinepaterson.com/

Poetika autorky

Tvorba Ketherine Patersonové má několik charakteristických znaků. Hlavními hrdiny jsou většinou děti bez přátel, které zažívají pocity odcizení a musí čelit vážné životní krizi. Z ní však vychází posilněni. Častými tématy jsou smrt, osamění nebo žárlivost, které většinou nacházíme spíš v knihách pro dospělé. V jejích knih čiší soucit a empatie. Tíživým situacím její hrdinové čelí jemným a nenápadným humorem.

Most do země Terabithia

• Překlad Eva Masnerová
• Ilustrace Zdenka Kabátová-Táborská
• Cena Newbery Medal (The John Newbery Medal je literární cena udělována The Association for Library Service to Children, součást the American Library Association (ALA). Tuto cenu udělují autorům za nejvýraznější příspěvek k americké literatuře pro děti.)
• Adaptace
  • 1985, Kanada, režisér Eric Till (na csfd.cz hodnoceno převážně jako odpad)
  • 2007, USA, režisér Gábor Csupó (převažuje fantastická linie)
• Námětem se jí stala epizoda ze života jejího syna Davida, kterému zemřel kamarád.

Vnitřní výstavba

• Velmi úsporná výstavba, každá část příběhu má své pevné místo a souvislost s celým dějem, autorka příběh vede svižně k závěru. Kompozice je chronologická.
• Přestože je příběh vyprávět er-formou, nahlížíme ho pohledem Jesse. Nevíme víc než on. Jsou zde přechody mezi polopřímou řečí a objektivizovanou promluvou. Dozvídáme se i to, co Jesse cítí a objevují se i jeho vnitřní monology, např. když klade otázky mrtvé Leslie.
• Příběh má několik klíčových témat: přátelství, síla dětské představivosti, narušení stereotypu gendrových rolí a přijetí smrti.
• Ta směrují k ústřednímu tématu, kterým je hledání vlastní identity.

Narušení stereotypu genderových rolí

(genderové role – očekávané chování od jedince daného genderu)

Gendrové role zde zastupují vzor konformity. Hlavní hrdina Jesse Aarons pochází z chudé farmářské rodiny. Hned v úvodní kapitole sledujeme, jak cvičí celé prázdniny běh, aby byl nejrychlejším klukem na škole a získal si uznání svých sester a rodičů, především otce, i spolužáků. Jako svůj nejoblíbenější koníček pro esej do školy si vybere fotbal, přestože miluje kreslení a fotbal nesnáší. Jesseho otec však považuje malování za dívčí zálibu. Očekává od něj, že bude silný a schopný nést zodpovědnost za rodinu, přesně jako on. Jesse je však introvertní a nedokáže nalézt své místo v konzervativním venkovském prostředí, ani mezi vrstevníky, ani v rodině. Jeho výtvarné nadání oceňuje jen Jesseho učitelka zpěvu Julie Edmundsnová, kterou miluje a která mimochodem není také okolím přijímána. Ostatní ji označují za „hippiesačku“, protože nosí dlouhé kalhoty a nemaluje si ústa.

©Most do země Terabithia, ilustrace Zdenka Kabátová-Táborská

Výrazněji typické gendrové rozdělení rolí narušuje Leslie Burke, dívka, která se na začátku příběhu přestěhuje s rodiči nedaleko Jesse. Ani podle jména, ani podle vzhledu není jasné, jestli je to dívka nebo chlapec – má krátké rozčepýřené vlasy, nosí vybledlé ustřižené džínsy a modré tílko, na nohou tenisky bez ponožek. Leslie se na rozdíl od Jesse nenechá svazovat žádnými konvencemi, je stejně jako on vyděděncem už jen tím, že je nová ve škole, avšak má silnou sebedůvěru a odvahu čelit i nepříjemným situacím, jako je například veřejné opovržení za to, že její rodina nevlastní televizi. Miluje potápění a dobrodružství. I její zázemí je rozdílné od Jesseho. Je vychovávaná bohémskými, intelektuálními a bohatými rodiči ve svobodomyslné atmosféře a její otec, kterého stejně jako matku oslovuje křestním jménem, s ní během času navazuje blízký vztah při opravě domu, se kterou mu pomáhá. Navíc to ona se stává na začátku školního roku nejrychlejším dítětem na škole, přestože závody v běhu byly do této chvíle čistě chlapeckou záležitostí a dívky měly vyhrazenou část dvora na skákání přes švihadlo a podobné hry. Leslie celou svojí osobností dokazuje, že nemusí stereotypně dodržovat společností stanovenou roli ženy, ale může být sama sebou.

Přátelství

I přátelství mezi chlapcem a dívkou bez vedlejších motivací je okolím vnímané jako něco nepřirozeného. Jesseho rodiče se dokonce obávají, že když se bude kamarádit jen s holkami, bude z něj bůhví co. Hledání identity hlavního hrdiny Jesse je však rozvíjeno především na pozadí přátelství mezi ním a svobodomyslnou Leslie, kterou obdivuje pro její odvahu a fantazii. Vliv jejich přátelství na Jesseho vystihuje citát z knihy, když nahlížíme do Jessova smýšlení: „Než se objevila Leslie, nebyl vůbec nic, prostě hloupý podivínský kluk, který kreslil legrační obrázky a proháněl se po pastvisku, jen aby se vytahoval – aby zakryl spoustu pošetilých obav, které mu nedávaly klid. To Leslie ho odvedla z pastviště do Terabithie a udělala z něho krále.“ (str. 114) Přesto o jejich přátelství několikrát pochybuje, v čemž se odráží pocit méněcennosti, který zažívá. Čteme například (str. 57): „Je to zázrak, že holka jako Leslie s ním vůbec tráví čas. Asi že tu nikdo jiný není.“ Nebo: „Kdy na to přijde, že jí nestojí za námahu?“ (str. 72)

©Most do země Terabithia, ilustrace Zdenka Kabátová-Táborská

Leslie si Jesse váží například pro jeho cit pro spravedlnost, soucit a kreativitu. Díky přátelství unikají opuštěnosti a společenskému tlaku. Díky odlišnostem, které mezi nimi jsou, odhalují aspekty sebe sama, které do té doby nevnímali. Leslie dodává Jessemu sebedůvěru vlastním příkladem a ona díky němu objevuje touhu po duchovnosti, když s ním a jeho rodinou navštíví poprvé kostel a vyslechne si biblické příběhy, kterým dodává svojí interpretací docela nový rozměr, když příběh Ježíše srovnává s životem Abrahama Lincolna nebo osudem lva Aslana z Narnie. Jen díky hlubokému přátelství jsou Jesse a Leslie schopní stvořit Terabithii.

Síla představivosti

Fantazie pomáhá dětem zvládat náročné životní situace a čelit překážkám, které jim skutečný život přináší. Klíčovým prostorem, ve kterém Jesse nabývá odvahu, posiluje sebedůvěru, cítí se být jednoduše vyšším, silnějším a moudřejším, je právě země Terabithia. Název vymyslela Leslie. Inspirovala se ostrovem Terenbithia, který se objevuje v Plavbě Jitřního poutníka od Lewise v Letopisech Narnie. I země Terabithia je takovým ostrovem, i když uprostřed lesa, obehnaný potokem, přes který se Leslie s Jessem musí symbolicky přehoupnout na laně. Díky tomu se z obyčejného lesa dostávají do království Terabithia, ve kterém se stávají vládci a nastolují spravedlivý řád. Postaví si zde svůj hrad, dodržují smyšlené tradice, prožívají dobrodružství. Tento svět není konzervativní jako Jesseho domov na farmě, Jesse má moc určovat si vlastní cestu.

Zatímco filmová adaptace knihy pracuje výrazněji s fantastickou linií příběhu a doslova ji oživuje, čtenáři se ani nedozví, jak země Terabithia přesně vypadá, musí použít svoji představivost stejně jako hlavní hrdinové. V bitvě proti nepříteli například autorka jasně píše o „imaginárním nepříteli“, uctívání lesních duchů je spíše pohanským projevem duchovnosti, a kapitola s názvem „Obři zabijáci“ jasně odkazuje k realitě, jak čteme na straně 47: „Leslie si ráda vymýšlela historky o obrech, kteří ohrožují mír Terabithie, ale oba věděli, že skutečným obrem v jejich životě je Janice Averyová.“ Sedmačka, která šikanovala mladší děti.

Ve filmu je hlavním mottem: Keep your mind open. Kniha sama spíš než do fantasy spadá mezi psychologické romány. Vypráví o velkém přátelství, hledání vlastní identity, o síle dětské fantazie a vyrovnání se s jednou z nejtěžších životních situací, smrtí a opuštěností.

©Most do země Terabithia, ilustrace Zdenka Kabátová-Táborská

Přijetí smrti

Autorka knihy je oceňovaná za důvěryhodné zpracování procesu přijímání smrti desetiletým Jessem. Přestože náznaky tragického konce vyčteme tu a tam i během knihy, explicitně se otázka smrti v knize poprvé objevuje po návštěvě kostela, ve kterém Leslie doteď nikdy nebyla. Jesseho nejmladší sestřička May Belle se s upřímným zděšením věřícího člověka Leslie ptá: „Že nás Bůh nezatratí do pekla, když nevěříme Bibli? Co když umřeš? Co se ti stane, když umřeš?“ (str. 80) Leslie to netrápí, protože věří ve vítězství dobra. Je to právě Leslie, kdo nečekaně umírá, když se jednoho dne vydá sama do země Terabithia, lano se přetrhne a ona se utopí v rozbouřeném potoce při nárazu hlavou o kámen. Tragická událost pak převrátí Jessův život naruby a chlapec se musí vyrovnat nejen s bolestivou ztrátou, ale na jejím pozadí hledat svoji identitu a životní cíl jen s pomocí vlastních sil.

©Most do země Terabithia, ilustrace Zdenka Kabátová-Táborská

Jesse prochází 4 fázemi truchlení:

1. Nedůvěra: zpočátku myšlenku na její smrt vytěsňuje. Celá kapitola nese výstižný název Ne! Začne se dokonce chovat, jako by se nic nestalo, což velmi udiví jeho rodinu.
2. Nenávist – teprve při posledním rozloučení u Lesliiných rodičů, když mu její otec řekne, že Leslie zpopelní, mu definitivně dojde, že zemřela. Následuje odmítavá reakce, Jesse kamarádku obviňuje, že ho zklamala, že ho opustila. Vezme dokonce dárek od Leslie a hodí ho do potoka, kde se utopila jako symbolické opakování její smrti. Milena Šubrtová v knize Tematika smrti v literatuře pro děti a mládež píše: „Akceptovat fakt smrti blízké přítelkyně je pro Jesse obtížnější o to, že Leslie výrazně ovlivnila jeho osobnost. Smrt Leslie představuje konec společných dobrodružství, od nichž Jesse odvíjel svoji identitu i budoucnost.“ (str. 102)
3. Usmíření a rozloučení – v nenávistné fázi vůči Leslie Jessemu nejvíc pomůže jeho otec, po jehož objetí a podpoře toužil víceméně celé dětství a konečně se pořádně vypláče. Ve fázi usmiřování mu také pomůže jeho třídní učitelka Mayersová, když mu vypráví o smrti manžela. Pomohla mu tím, že chápe, že na Leslie nikdy nezapomene. Ve fázi usmíření se u něj také přirozeně objevují sobecké myšlenky, které si vzápětí vyčítá, například že teď bude nejlepším běžcem ve škole on a že na něj bude maminka hodná. Také si citelně uvědomí svoji vlastní smrtelnost, jak čteme na straně 109: „Polil ho pot. Nechce umřít. Bože, vždyť je mu teprve deset. Ještě ani nezačal žít. Bála ses, Leslie? Vědělas, že umíráš? Bála ses tak jako já? Hlavou mu bleskl obraz Leslie, jak ji pohlcuje chladná voda.“
4. Nový začátek – Šubrtová píše (str. 102): „Teprve Lesliina smrt vedla chlapce k důkladné sebereflexi a následnému dozrání. Smrt Leslie je pro Jesse i jakýmsi morálním závazkem.“ V knize čteme: „Teď nastal čas, kdy se musí vydat do světa on. Ona tu není, a tak musí vykročit za ně za oba. (…) Pokud jde o příští hrůzy a utrpení – nenamlouval si, že už má všechny za sebou – člověk prostě musí čelit svému strachu a nedopustit, aby z něho byla padavka.“ (str. 115)

Zajímavým prvkem je také to, že Jesse nedokáže zachytit Terabithii na papír, ale tuší, že by to dokázal, kdyby měl tak dobré barvy, jaké má Leslie. Po její smrti jí barvy, aniž by to tušil, věnuje její otec, a tím mu symbolicky otvírá cestu k Terabithii ve chvíli, kdy se Jesse obává, že ji bez Leslie už nedokáže oživit. Jess také vybuduje most do země Terabithia a otevře ji své sestřičce May Belle, symbolicky se jedná o vybudování nového mostu, který překlene vzniklou propast a dovolí mu jít dál, může to být také most mezi dětstvím a dospíváním. Most je tak myšlen doslovně i metaforicky.

©Most do země Terabithia, ilustrace Zdenka Kabátová-Táborská

Na závěr

Most do země Terabithia je kompaktní celek, v němž každá postava i situace má své pevné místo a souvislost s celkem. Přestože se v knize objevuje několik klíčových témat, jejich postupným rozebráním jsem potvrdila, že se všechna obtáčí kolem ústředního tématu, kterým je hledání vlastní identity hlavního hrdiny.

Zdroje

Literatura

ŠUBRTOVÁ, Milena. Tematika smrti v české a světové próze pro děti a mládež. Brno: Masarykova univerzita, 2007. ISBN 9788021044135.

PATERSON, Katherine. Most do země Terabithia. Přeložila Eva MASNEROVÁ, ilustroval Zdenka KABÁTOVÁ-TÁBORSKÁ. Praha: Albatros, 1999. Duha (Albatros). ISBN 8000007282.

KRÁČMAROVÁ, Barbora. Recepce motivu smrti v literatuře pro děti. Olomouc, 2011. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Vedoucí práce Mgr. Jaroslav Vala, Ph.D.

Online

MOTOKO, Rich. New Envoy’s Old Advice for Children. In: The New York Times [online]. 2010 [cit. 2017-10-28]. Dostupné z: http://www.nytimes.com/2010/01/05/books/05paterson.html

SparkNotes Editors. (n.d.). Bridge to Terabithia. In: SparkNotes [online]. 2017 [cit. 2017-10-28]. Dostupné z: http://www.sparknotes.com/lit/terabithia/

ŠIMEČKOVÁ, Marta. Most do země Terabithia. In: VašeLiteratura: Literatura pro všechny.. [online]. 2010 [cit. 2017-10-28]. Dostupné z: http://www.vaseliteratura.cz/dejiny-literatury/1425-most-do-zeme-terabithia61

ŠUBRTOVÁ, Milena a Svatava URBANOVÁ. Most do země Terabithia. In: ČTESYRÁD: čtenářův sympatický rádce [online]. 2010 [cit. 2017-10-28]. Dostupné z: http://www.ctesyrad.cz/nejctivejsi/most-do-zeme-terabithia

Bridge to Terabithia by Katherine Paterson. Shmoop [online]. [cit. 2017-11-19]. Dostupné z: https://www.shmoop.com/bridge-to-terabithia/genre.html