Ester Dobiášová

Citace z: DEML, Jakub. Hrad smrti. 5.vyd, 3.samost.vyd. Praha: Paseka, 1992. ISBN 8085192314.

Neobvyklý a zajímavý pohled na smrt i Boha, na rozmezí snu a možná i představy vyvolané úzkostí z nadcházejícího osudu, rodově stejně tíživého jako minulost (pouze má interpretace, podle všeho se jedná o sen, nejen díky čemuž se Deml řadí k předvoji surrealismu). Město, ve kterém vládne smrt, kterou navštíví i hlavní hrdina. „Tehdy mi bývalo neobyčejně smutno, ale sotvaže jsem si uvědomil, že jest třeba pouze umříti, aby se přišlo do tohoto města, kde všechny věci mají jiná smysl, zmocnila se mne veliká radost, jako vždy, kdykoli tělo touží po smrti jako po životě. Bůh jest tak blízko; jest v onom Městě, kde Ho vidí ti, kteří mne tam očekávají a jest neviditelně, neobrazně mezi mnou a jimi.“ (str. 47)

Zajímavý kontrast JEHO, Boha, a JÍ, Smrti. „Pocit smrti jest rozhodně strašlivější nežli sama Smrt, ale raději tisíckrát se útěkem strhám, nežli bych měl zakusiti JEHO pohledu, anebo dáti se dotknouti JEHO rukou!…“ (str. 55) A samotný popis smrti včetně dřevorytu Josefa Váchala, který doplňuje i zbytek útlého svazku, je úchvatný: „[Glosa. Roucho její, černé jak její vlasy a brvy, splývajíc těžce po stupních trůnu, a jsouc posázeno černými diamanty, zvyšovalo, možno-li, její majestát a sličnost hlavy její, ozdobené zlatým kruhem. Čelo, tvář i ruce její, podobny řezbě ze slonoviny, příkře kontrastovaly s jejím oděvem a vlasy, s celou komnatou, ba i se světlem, které je činilo ještě bledšími, bělejšími. – ] Nepromluvivši a nepohlédnuvši na mne, zůstavila mi svobodu, abych vyplnil svůj úkol: VZBUDITI V NÍ RADOST, ANEBO – (Mužstvo u zdi v oblouku stojící se dosud nepohnulo.) Jak asi jest sladko, umříti pro bytost, kterou možno milovati! – Vydechl jsem v onom tichu všechnu vroucnost své duše a, náhle zmklnuv, naslouchám, jak se mi srdce třepitá… Tu ONA teprve se mi projevila: Kosmo se usmála.“ (str. 68-69)

Knížka je útlounká, přečetla jsem si ji během chvilky dvakrát, abych vstřebala celý obraz co nejvíc. Spleť chodeb, světlo jako mámení, matka, která zemřela, černá vize, ta nádherná Smrt i JEHO volání…

Můžeme v ní hledat autobiografické prvky. Autor sám je kněz. „Ve dvanácti letech mu zemřela matka. Byl také svědkem úmrtí několika sourozenců. To natrvalo poznamenalo jeho vidění světa.“ (spisovatele.cz)

Líbí se mi komentář čtenáře Fildy z databezeknih.cz: „V podstatě ta práce vyznívá optimisticky. Samozřejmě Demlovým způsobem – i Smrt usazenou ve vší své morbidní důstojnosti na alegorickém hradním trůně je možno milovat pro její chápání smrtelné duše. Proč se potom bát někoho, koho lze milovat?“

A čtenáře WEILa: „Jsou stylizovány jako náhodně nalezený rukopis, který básník kriticky komentuje, vykládá domněnky i fakta o jejich původu. Jejich torzovitost, neukončenost je typická pro Demlovo úsilí odhalit či alespoň upozornit na skrytá tajemství lidských osudů.“

 

O knize z wikipedie:

Hrad smrti (také Hrad Smrti) je báseň v próze Jakuba Demla vydaná v roce 1912. Text vznikl v roce 1909 jako popis snu. S rukopisem se před vydáním radil se svým přítelem Otokarem Březinou, který doporučil Demlovi napsání předmluvy a vysvětlujících dodatků do textu. Deml poté v předmluvě Hrad pojal jako nalezený text neznámého autora, který pouze vydává a Březina byl z pojetí nadšen. Před vydáním též navázal kontakt s Josefem Váchalem, který nakonec Hrad vyzdobil barevnými dřevoryty.

(…)

Příběh nese surrealistické, někdy až hororové, prvky. Hlavní hrdina utíká před nejasným nebezpečím a zároveň vzpomíná v rozvitých větách na jiné příhody z dosavadního života. Na konci se potom dostává do labyrintu mnoha chodeb, kde pouze jedna vede do bezpečí, ostatní k jisté smrti. Hrdina končí v místnosti s Ní (smrtí). Jakub Deml čas od času přerušuje text poznámkami a upozorňuje čtenáře na možná vysvětlení některých obratů či na nejistotu zařazení stránek jak šly po sobě, protože nebyly číslované. Objevuje se zde pro Demla typický motiv bratra a sestry.

Ukázku a dřevoryty si můžete prohlédnout zde.