Ester Dobiášová

Postmoderní román Bílý šum je obsáhlá kniha dotýkající se témat smrti, médií, konzumního života, zobrazující nepřikrášleně podobu Ameriky 20. století. Protože jsem od autora četla knihu Padající muž, která mi připadala dost povrchní a psychologicky nepropracovaná, neměla jsem velká očekávání. Kniha mě však vtáhla a těšila jsem se ze zajímavých postřehů i příběhu jako celku.

Autor, zdroj wikipedie

Don DeLillo (* 20. listopadu 1936) je oceňovaný americký romanopisec, dramatik a esejista. Ve svých dílech pojednává o tak rozličných tématech jako je televize, jaderná válka, sport, složitosti jazyka, umění performance, studená válka, matematika, příchod digitálního věku a globální terorismus. Vyrůstal v italsko-americké komunitě newyorské čtvrti Bronx. Soudobými kritiky je Don DeLillo označován za jednu z hlavních postav literární postmoderny. Sám DeLillo se zmínil, že největší vliv na jeho tvorbu a vývoj má „abstraktní expresionismus, zahraniční filmy a jazz“. Mnoho DeLillových knih (zejména Bílý šum) zesměšňuje akademický život a zkoumá témata nespoutaného konzumerismu, moderního intelektualismu, undergroundových konspirací, rozpadu a znovusjednocení rodiny a příslibu znovuzrození skrze násilí. Dalším opakujícím se motivem v DeLillově díle je nasycení masmédií a jejich role ve formování simulakra, které slouží k vytržení události z kontextu a k jejímu pozměňování a k vyprázdnění jejího původního významu (Podsvětí, Bílý šum, Padající muž).

Kniha

Anotace: Hořce ironická karikatura postmoderní západní společnosti, jež vytváří virtuální mediální svět, v němž se ztratily opravdové lidské prožitky. (databazeknih)

Postavy

• Hlavní postava – zakladatel hitlerologie, Hitler mu dodal vážnosti, těží z jeho aury, „falešná osobnost, jež se tím jménem zaštiťuje“.
• Babette – žena havní postavy. Tloušťka jí dodává počestnost, extrovertní, živelná, citlivá, rozvíjí se, otevřená – představa hlavního hrdiny v kontrastu s jejím upadáním během příběhu, strach ze smrti, energii jí dodává nejmladší synek Wilder.
• Murray – rodinný přítel, dělal pokus s TV, hodně filozofuje, chce mít katedru Elvise Presleyho
• Pan Grey
• Děti: Wilder, Denisa, Bee, Steffie, Heinrich

Kapitoly: Vlny a záření, Případ toxického zamoření ovzduší, Dylarama

Hlavní témata: smrt (strach ze smrti, přijímání smrti, moc nad životem druhého člověka, umírání po zasažení toxinem, nevinnost dítěte, které si není vědomé smrti), média (televize, katastrofa má smysl, pokud je zaznamenaná, kdo se nedívá na TV – syn Wilder – nezná kódy a hesla společnosti), konzumerismus (objevují se ta slova jako Toyota, co šeptají dcerky ze spaní, informační hodnota nulová, jejich vyslovení vyvolávalo „pocit skvostné transcendence“)

Citace z knihy:  DELILLO, Don a [Z ANGLICKÉHO ORIGINÁLU .. PŘELOŽILA LIBUŠE BRYNDOVÁ]. Bílý šum. Olomouc: Votobia, 1997. ISBN 9788071982678.

Smrt

Str. 112: Moc mrtvých spočívá v tom, že se domníváme, že nás stále vidí. Mrtví jsou přítomní. Existuje snad nějaká energetická sféra, tvořená jen výhradně z mrtvých? Ovšem, také jsou v zemi, spící a rozpadající se. Možná jsme tím, co se jim zdá.

Str. 117: Pravdou je, že nechci umřít první. Kdybych měl na vybranou mezi samotou a smrtí, trvalo by to jen zlomek vteřiny, než bych se rozhodl. Ale já nechci být ani samotný. Vše, co říkám Babette o prázdnech a propastech, je pravda.

169: „Proč tolik lidí má to deja vu?“ „Protože ve vzduchu je smrt,“ řekl laskavě. „Osvobozuje to v nás to, co bylo potlačeno. Dostává nás to blíž k tomu, co jsme se o nás samých nenaučili. Většina z nás pravděpodobně viděla svou vlastní smrt, ale nedovedla si poradit s tím, jak to dostat na povrch. Možná, že až zemřeme, první, co řekneme, bude: ,Ten pocit znám. Už jsem tady někdy byl.‘“

274: „Rutina může být smrtelná, Verne, když se přežene. Mám přítele, který říká, že proto lidé jezdí na dovolenou. Ne proto, aby odpočívali nebo našli nějaké vzrušení nebo viděli nová místa. Proto, aby unikli smrti, která je skrytá v rutinních věcech.“ (hl. hrdina)

312: „Lidé od vás budou očekávat, že budete statečný. Lidé od umírajícího přítele očekávají tvrdošíjnou, ochraptělou ušlechtilost, odmítnutí vzdát se, s občasnými šlehy nezkrotného humoru. Vaše prestiž roste dokonce i teď, jak spolu mluvíme. Okolo vašeho těla se vytváří jakási mlhavá záře. Nemohu si pomoci, líbí se mi to.“

319: „Lehneme si a zemřeme. Ale pomyslete jen, jaké to je být zabijákem. Pomyslete, jak je to teoreticky vzrušující, zabít člověka v přímo konfrontaci. Jestli on zemře, vy zemřít nemůžete. Zabít ho je jako získat existenční kredit. Čím víc lidí zabijete, tím víc životů máte v zásobě. To vysvětluje všechny ty masakry, války, popravy.“

Média

Hlavní hrdina s přítelem se vydali podívat na NEJFOTOGRAFOVANĚJŠÍ STODOLU V AMERICE, jak hlásalo hned pět poutačů po cestě na místo. Viděli čtyřicet aut a autobus turistů, zástupy lidí, kteří čekali s fotoaparátem, až se dostanou na vyvýšenou plošinu a budou moct ze stejného místa, jako byl pořízen snímek na poutačích, získat i svůj snímek.

Str. 18-19: „Nikdo se nedívá na stodolu,“ nakonec prohlásil. (…) „Jakmile jednou spatříš ty poutače na stodolu, stane se už nemožným ji ještě vidět.“ (…) „Nejsme tady od toho, abychom zachytili obrat, ale jsme taky proto, abychom obraz udrželi. Každá fotografie posiluje auru. Cítíš to, Jacku? Nahromadění bezejmenných energií.“ (…) „Být tady je druhem duchovné kapitulace. Vidíme jen to, co vidí ti druzí. Tisíce těch, kteří tu byli v minulosti, ti, kteří sem přijdou v budoucnosti. Přistoupili jsme na to, abychom se stali součástí kolektivního vjemu. To doslova zabarvuje naše vidění. Je to svým způsobem náboženský zážitek, stejně jako veškerá turistika.“ (…) „Fotografují fotografování.“ (…) „Jak vypadala ta stodola předtím, než ji začali fotografovat?“ řekl. „Jak vypadala, v čem se lišila od ostatních stodol, v čem byla stejná jako ostatní stodoly? Nemůžeme na tyto otázky odpovědět, protože jsme četli ty poutače, viděli, jak ti lidí fotografují. Nemůžeme se dostat mimo auru. Jsme její součástí. Jsme taky, jsme teď.“

128: hlavní hrdina měl pocit, že se mu nic nestane během toxického zamoření, protože špatné věci se dějí jen chudým lidem, to přeci vidí v TV.

Str. 106: „Kde jsou média?“ zeptala se. „V Iron City žádná média nejsou.“ „Tak to všechno prožili jen tak pro nic, za nic?“ (poté, co téměř havarovalo letadlo)

186: Staří lidé v panice nakupovali. Když je televize nedokázala naplnit vztekem, tak je alespoň vyděsila k smrti.

Další citace

 

108: Díky Bee jsme se občas cítili nesví, což je pocit, který hosté někdy nechtěně způsobují svým úslužným hostitelům. Pod ostrým světlem operačního sálu, které vyzařovala její přítomnost, jsme začali vnímat sami sebe jako skupinu lidí, kteří se chovají bezcílně, nechávají všude po sobě mokré ručníky a zašantročují své nejmenší členy. Jakýkoliv z našich činů náhle musel být vysvětlován.

351: „Vždycky musí být někdo, kdo věří. (…) Vy jste si jisti, že máte pravdu, ale nechcete, aby všichni mysleli stejně jako vy. Není pravda bez bláznů.“

Poslední stručné poznámky

• Rodinná idyla – všichni se sejdou večer u TV.
• Katastrofa je nový druh zábavy (TV), děje se někomu jinému. Nezachycené katastrofy jsou nevyužitým potenciálem (Indie). Kde jsou umístěny kamery, tam nic neunikne naší pozornosti, ani katastrofy.
• Média překypují magickými formulkami.
• Fascinace jmény: Coca-cola, Toyota, Heinrich – jako by samotná jména něco znamenala. Posedlost reklamou, nakupováním.
• Hitler jako postava populární kultury, na stejné úrovni jako Elvis Presley.
• Problematizování identity: kdo jsem?
• Ateismus: scéna s jeptiškou, nevěřící potřebují věřící. Tam, kde nikdo nevěří, nemá cenu mluvit o ateismu. Abychom mohli mluvit o ateismu, potřebujeme mít věřící.