#zitdostovky #voda
Starý dům se dvorkem a zahradou ve mě probouzí odvěkou touhu hromadit & spotřebovávat. Chtěla bych žít minimalisticky a smýšlím ekologicky, takže hromadění věcí nepřichází v úvahu. Naopak jsem jich v červnu během Jarního úklidu spoustu vyházela do sběrného dvora. Přibývají mi pouze sklenice (až začnu zavařovat) a knihy.
Stalo se, že přišly deště, upadl nám okap, pořídili jsme si barel na vodu, abychom měli v létě čím zalévat zahradu. Ale když byly mraky opravdu vydatně nasáklé vodou, ani 280 litrů nestačilo. Navíc v období dešťů naši vodu zahrada nepotřebovala a teď, na podzim, už vůbec ne. A tak jsem začala dešťovou vodu využívat na splachování záchodu místo pitné (!) vody.
Když je šedivo a nebe slibuje déšť, natáhnu si modrou pláštěnku, utáhnu kapuci a vyrážím do terénu. Popadnu kýbl a vodu z barelu odnosím do vany ve staré koupelně na dvorku, která bohužel také není nafukovací. Naplním i umyvadlo, dětskou vaničku z půdy, kyblíky od jogurtů a hořčice, sousedovy flašky od piva, hrnec na výrobu pracího gelu, 5l flašku od kojenecké vody, zavařovačky, a nakonec všechny kýble.
Poté už stačí chodit vydatně na záchod a motivovat všechny členy domácnosti, aby splachovali ekologicky. Mám ráda, když se všechny nádoby, především vana, vyprázdní v očekávání dalšího přívalu vody. S dešťovou vodou se bezedně naplňuje má touha hromadit & spotřebovávat.
Co na srdci, to v prstech