První jarní bouřka je vzrušující. Vždyť zima byla tak dlouhá. Jak uchvacující jsou bouřky na chalupě bez elektřiny. Bouřka mi zcitliví všechny smysly. Netrpělivé očekávání hromů, když zahlédnu záblesk na obloze. Odpočítávání. Dramatické mraky jsou blíž a blíž. Vzduch voní deštěm, který kapku po kapce začne bubnovat o střechu a listy stromů. Ta náhlá tma,…

Jaro voní po šeříku. Nevyhledávám umělou šeříkovou vůni, ani si ji nevybírám, ale vůně právě kvetoucího šeříku je nádherně omamná. Jaké štěstí, že celou naši zahradu lemují jeho fialové květy. A tak ať už jdu rozjímat nebo si číst na zahradu, ať už jdu se Sunny na procházku anebo si chci jen zpříjemnit ráno, přivoním…

Místo hvězd temně fialová duchna. Hvězdy se neztrácí mně, to já se ztrácím jim. Uzavírám se ve světelných městských hradbách a málo za nimi jezdím do volné krajiny. Jako dítě jsem se sestrou lehávala na ulici před domem a lovila padající splněná přání. Ležely jsme pod lampami, a přesto si pamatuji oblohu plnou bílých teček.…

Mám představu, ve které sedím ve větvích rozkošatělého dubu. Čtu si knihu. Nejspíš Medvídka Pú, Tobiáše Lolnesse, Alenku v říši divů nebo Kouzelný strom od Enid Blytonové. Slunce prosvětluje listoví, je teplý jarní den. Nemyslím na nic zodpovědného a pracovního, užívám si tuto chvíli a tento strom. Dub stojí u domu, tuším verandu, ale stejně…