Ester Dobiášová

Pro můj letošní rok bylo charakteristické: čekání, z(a)koušení nového, plnění snů, bohatý sociální život a uzavírání. Na co, na koho, čeho, s kým?

Čekání

Čekala jsem na reakce lidí a odpovědi – především ohledně přijetí či odmítnutí článků, konceptů knih nebo žádostí o práci. Psaní na volné noze přináší obrovskou svobodu a kontrolu nad vlastním časem, ale také nejistotu a tu a tam finanční tíseň. Zkouším si to. 

Čekala jsem aktivně. Oslovovala jsem nová zahraniční i česká nakladatelství a časopisy, ale především jsem prolezla snad každý kurz, který mě zaujal a měla jsem na něj peníze. Letošní rok je rozhodně rokem kurzů – a tedy zakoušení nového.

Z(a)koušení nového

V lednu jsme byli s Michalem na párovém kurzu masáže (doma jsme se ale masírovali pouze jednou). Poté jsem byla pozvaná na víkendový kurz Moderní sebeobrany (viz reportáž v 7.G), kde jsem v rámci nácviku křičela sprosťárny i oplzlosti na další kurzistky a kurzisty a sama se učila bránit. V modelové situaci jsem srazila na zem namakaného týpka (v ochranném oblečení). Zajímavé nahlédnutí do Pandořiny skříňky.

V březnu jsem začala chodit do prvního semestru improvizovaného divadla (s Bafni), v září následoval druhý. Překvapivě výživná seberozvojová aktivita, o které bych jednou ráda napsala samostatný text. Po roce hraní mám mnohem větší sebevědomí být sama sebou i před cizími lidmi, vtipkovat, dělat chyby, vstupovat do různých situací nepřipravená a užívat si to – a především jsem si zažila, jak uvolňující a v pořádku je nemít věci pod kontrolou a ani se o to nesnažit. Zároveň jsem se stala součástí široké komunity lidí, kteří se pravidelně scházejí a kteří se spolu rádi smějí. Mám za sebou také dvě veřejná vystoupení na závěr semestru, kde panuje atmosféra zábavy a přijetí, a tak není třeba se stresovat, jen si to užít s kamarády.

(Tyto dvě fotky jsem nefotila já)

Tento rok jsem se chtěla nalaďovat na své tělo a více mu naslouchat. Od března jsem tak začala chodit na kurz somatického tance s Terez Jurákovou a později na propojení somatického tance a DANCEmandaly s Šárkou Martínkovou (Rytmy duše). Obě ženy umí tato setkání vést citlivě a do hloubky, otevírají je i uzavírají sdílením v kruhu. Navíc využívají psaní deníku na závěr, kdy se dají často i metaforické prožitky z těla přenést na papír a uchovat si je. U somatického tance člověk nacítí i svoji kostru, tkáně, střed těla, gravitaci…; DANCEmandala je zase (s vedením) báječná pro oživení a prožití nejen emocí, je to meditace i živočišné divočení v pohybu.

V listopadu jsme se s Michalem účastnili emočně náročného, ale ohromně ulevujícího a silného víkendového workshopu Univerzální zkušenost s Alanem Lowenem. Jednalo se o prožitek vlastní smrti. Vřele doporučuji.

Poprvé jsem také běžkovala. A šlo mi to. Vyzkoušela jsem si také kvůli bolestem hlavy Dornovu metodu, což vnímám jako určitý typ masáže kostry a jejího napravování s dodatečným cvičením na doma. K paní šel následně i Michal, jeho mamka, teta a babička a má sestra. Škoda, že jsem si neřekla o procenta za doporučení, haha. 

Prošla jsem si také poprvé koučováním a kariérními konzultacemi. Absolvovala jsem individuální kurz rétoriky v Multikulturním centru Brusinka, abych lépe namlouvala články pro 7.G do audioverze. Za mě dobrá zkušenost i dovednost. Na podzim jsem si udělala i třídenní kurz facilitace v NaZemi, což jsem si opět chtěla dlouho vyzkoušet, protože tuším, že mám pro facilitaci doposud nevyužitý potenciál.

Bohatý sociální život

Jednoduše jsem spoustu času trávila s přáteli, kamarády*kami, s rodinou i známými. Díky za vás :).

Plnění snů

Hned z kraje roku jsem si splnila několik snů v rámci jednoho měsíce. V únoru jsme s Michalem vyrazili na měsíc na Korsiku, kde jsme bydleli v pobřežním domečku s několikera francouzskými okny na obě strany. S výhledem na hory i na moře, které jsme mohli sledovat po celý den a za každého počasí. Pobřeží bylo zhruba deset metrů od terasy! Vždy jsem si přála vyjet v zimě na měsíc do tepla, bydlet u moře, na ostrově, pouze s partnerem nebo sama a věnovat se psaní jako v rezidenčním bydlení. 

Inspirovaná dokumentem o Libuši Jarcovjákové jsem chvíli fotila opět černobíle.

Poslední týden jsme strávili cestováním po ostrově, chozením, poznáváním. Protože jsme jeli autem, navštívili jsme i Florencii, Luccu a Pisu. 

Mezi další silné okamžiky tohoto roku patří zasnoubení s Michalem na vysoké hoře v Alpách! A k jeho narozeninám návštěva představení Kurios od Cirque du Soleil.

Krásné mi taky přijde znovuobnovení přátelství s Ericem, což je přesně to, co jsem si kdysi slibovala a přála od polyamorie.

Uzavírání

Prosinec jsem si nechala na poklidnější uzavírání roku a mimoděk je to právě prosinec, kdy dochází k uzavírání i dalších rovin života.

Spolubydlící Miri se koncem roku přestěhovala, a tak máme s Michalem dům pouze pro sebe. K tomu jsme našli po čtyřech letech intenzivního soužití nový, a věřím, že láskyplný, domov mé fence. I zmíněný workshop prožitku smrti mi pomohl a pomáhá uzavírat věci z minulosti. Už v únoru mi navíc zemřel dědeček.

Tímto textem a fotkami uzavírám pomalu i tento rok. Jsem zvědavá, co přinese rok příští.