Ester Dobiášová

Bouřlivé sopky, které mohou vést i ke vzniku ostrovů, zaplavená vesnice, prachové bouře na Středozápadě, objev meteoritu na Antarktidě, více než 60 let hořící doly pod městy v Pennsylvánii (aneb když jsou lidi u vedení matlalové), zacelování ozonové díry a báječný feministický příběh jedné vědkyně na závěr.

Geostorky Petra Brože a ilustrátorky Lucie Škodové mě zásobily mnoha fascinujícími událostmi posledních století, o kterých jsem neměla ani tušení. Propojené geologií, o které bych neřekla, že mě může zaujmout.

Co bych si ráda zapamatovala?

• Že v roce 1963 vznikl díky podmořské sopce ostrov Surtsey (Island). Následně ho uzavřeli a dělali na něm vědecké výzkumy.
• Že se doposud pevná krajina může proměnit v tekutou hlínu a spláchnout do jezera rodinné domy i chaty, jak se stalo v roce 1978 při sesuvu půdy v Risse v Norsku.
• Že když se slaná voda z jezera Peigneur pronikla kvůli špatně umístěnému vrtu do solného dolu, celý ho rozpustila a dočista změnila krajinný ráz.
• Že se lidé v Centralii v Pennsylvánii rozhodli do opuštěných dolů na težbu antracitu vysypat odpad a spálit ho, aniž by tušili, že tím kvůli podzemním šachtám s dobrým přístupem kyslíku započne nekončící požár požírající i vesnice v okolí. Klidně si tam žili, párkrát se snažili oheň uhasit, ale pak situaci přijali, dokud se pod jedním klukem nepropadla zem a téměř se neusmažil v rozžhaveném asfaltu. Existuje i video.
• Zjistila jsem, proč vznikají prachové bouře na Středozápadě a jaký vliv na ně má zemědělství. A že v Austrálii mají zemědělci a zemědělkyně problém se zasolováním půdy. Podzemní voda je slanější než oceány a kvůli obdobím sucha a pěstování rostlin s mělkými kořeny se sůl dere na povrch. Říkají tomu „bílá smrt“.
• Snad nejlépe zdokumentovaný výbuch sopky pochází z USA. Nyní už znám všechny doprovodné jevy, které vás mohou zabít.
• A závěrem můj nejoblíbenější příběh o vědkyni Marii Tharp, nejslavnější kartografičce 20. století. Pomocí stovek profilů echosond (tečka na mapě, kterou musela zanést do finální mapy, tedy otřesně monotónní práce, kterou na ni hodili mužští kolegové) vytvořila topografii oceánského dna a objevila Středooceánský hřbet. Obrovský podmořský horský systém. Podpořila tím teorii z počátku století, že kontinenty se pohybují. Jejími výsledky se v roce 1957 proslavil kolega Bruce Heez, aniž by ji zmínil v jediné vědecké práci!