Leitmotivem letošního roku se staly vztahy. Balancovala jsem se třemi partnerskými, rozvíjela přátelské a prozkoumávala vztahy s kolegy a kolegyněmi. Opět jsem se nedostala k meditaci ani k pohybu, a tak bývám zahlcená a tok myšlenek ne a ne zastavit. Až před spaním se konečně napomenu, myšlenky odložím na další den a v klidu usínám.
Důležitá poznání o vztazích – na která v praxi pochopitelně pozapomínám – mi přinesla měsíční pouť po Svatojakubské stezce Španělskem. Už jsem s vámi tato poznání sdílela, stejně tak praktického průvodce, ale nyní přidám i pár fotek.
Prozkoumávání vztahů mě přivedlo i do Freudenstadtu nedaleko Schwarzwaldu v Německu. V tamějších lesích jsem se například nechala vést světlem, což mělo blízko uklidnění myšlenek.
Ještě zjara jsem s M. cestovala po Anglii a sama se vydala do Doveru. Více fotek jste už viděli tady.
I letos jsem měla to štěstí fotit děti v lesní školce. Jedna z mých nejmilejších reportážních příležitostí.
I v práci jsme zavítali mezi lidi, a to rovnou na Ministerstvo zemědělství, kde jsme předávali analýzu o pesticidech a jejich dopadech na přírodu i lidské zdraví. Protože jsem koordinovala i tvorbu srozumitelné a přehledné verze pro veřejnost Průvodce po pesticidech 21. století, nedá mi tu na ni neodkázat.
Letos se mi také poštěstilo vydat se alespoň na tři dny na Týdny pro krajinu, a to do sadu mého bývalého kolegy, který znám ještě jako divokou džungli.
Stále se mě také drží téma soch a figurín, které poutají můj pohled.
Stálicí v mém životě je i tiny house, Máriův sen, má frustrace. Tu a tam se ale během roku stalo, že jsme se na stavbě sešli s přáteli, to pak byla radost. A tiny house konečně stojí!
Tyto dvě fotky se mi líbí samy o sobě, ani nevím proč, třeba se vám taky zalíbí.
A na závěr rozloučení v teple, ve sdílených kruzích, v přáních. Lodičky v lavoru ukazovaly rodinám při adventní slavnosti v lesní školce, jak blízko si budou členové rodiny v příštím roce, jaká bude jejich cesta rokem 2023.
Co na srdci, to v prstech