Obcházet, obeplouvat, přecházet a všelijak jinak prozkoumávat ostrovy mě láká už několik let. Touha po moři a skalnatých pobřežích se zrodila při čtení o dobrodružstvích Vlaštovek a Trosečníků v knihách Arthura Ransomeho a Správné pětky od Enid Blytonové, ale přímo ostrovy mě začaly přitahovat skrze životní příběh Tove Janssonové, autorky mých milovaných muminků.
Říká se, že ostrovy jsou světy samy pro sebe, natolik rozdílné, že je stále co objevovat, a některé natolik malé, že zvládnou dostatečně ukojit moji zvědavost. Nezahlcují jako pevniny s nespočtem možností, kam vyrazit. Ostrovy jsou útočišti i místy osamění. Jsou písčité, kamenité, skalnaté, větrné, rozpálené i zmrzlé, holé, zarostlé, džunglovité, neprostupné, zdánlivě bez života i přebujele živé.
Před dvěma lety jsem vyrazila na měsíc sama do Estonska právě proto, abych jako středoevropan na chvíli zažila blízkost moře a ono moji, abych ho viděla ve dne i v noci, za bouřky i bezvětrna, aby se mé oči mohly při chůzi dívat do dálek a nevidět ani stopu po civilizaci, aby si mé uši uvykly nekončícímu ševelení vln a můj nos i chuťové pohárky přijaly za své stopy soli ve vzduchu. Cestu jsem ukončila už po deseti dnech, abych zastihla babičku v nemocnici. Člověk umírá jen jednou za život, víte.
Touha objevovat ostrovy ve mně stále dřímá. Při práci není času nazbyt, proto jsem se rozhodla strávit sedm dní dovolené ochutnávkou ostrovů chorvatských, tak lehce dostupných po zemi i po moři. Pojďte se po nich projít se mnou.
Lošijn: nad mořem i pod ním
Přerostlá mořská okurka, tak nějak vypadá ostrov Lošijn z ptačí perspektivy. Od nejbližšího pevninského města Rijeky ho dělí čtyři a půl hodiny plavby na katamaránu společnosti Jadrolinija, se kterou se dostanete i na většinu okolních ostrovů a ostrůvků (pokud si nepronajmete vlastní loď nebo nevyužijete službu menšího dopravce, což je cenově nevýhodnější). Dobrý výchozí bod pro tzv. „island hopping”.
Na ostrově Lošijn jsme strávili tři dny, a tak po vás mám tři tipy na místa, která si mě získala.
Výhled široko daleko z vrcholu Vela Straža
Berete-li věci pěkně s nadhledem, pak se vám bude líbit vyhlídka s posezením na kopci Vela Straža (62 m. n. m.). Vede k ní značená stezka lemovaná kamennými zídkami, jež obývají ještěrky, a borovicemi. Horizont lemují z jedné strany jako kamenné hradby mohutné Velebity, které od vás dělí pás moře a město Mali Lošijn. Před vámi se vine hřbet ostrova s vrcholem Televrina (588 m. n. m.), viditelným snad z každé části ostrova jako jeho strážce. Z druhé strany se rozkládá širé moře a ostrůvek Susak.
I na ostrově Susak jsme strávili jeden den, ale upřímně tu moc k vidění ani dělání není. Minimálně ne mimo sezónu. Překvapivě zde nerostou téměř stromy, zato rákosí až nad hlavu. Najdete tu písečnou, ale příliš mělkou pláž v zátoce Bok a znepokojivě velké množství koček. Na druhou stranu je to ostrov, který poklidně obejdete za jediný den a z kopců jsme zahlédli krásné, ale pěšky nedostupné zálivy: pokud byste sem vyjeli na lodi, nejspíš vás čeká docela jiný zážitek, což platí ostatně pro každé místo.
Průzračné moře (nejen) v zálivu Baldarka
Pobřeží Lošijnu je protkané krásnými skalnatými zátokami s více či méně dostupnými plážemi. Snad nejkrásnější zátoky jsou mezi Mali a Veli Lošijn, například Baldarka. Nic vám nebrání najít si koutek, kde vás nebude nikdo rušit. Minimálně ne mimo sezónu, kdy jsme byli v Chorvatsku my. Každá zátoka je navíc něčím výjimečná, a tak je stále co objevovat.
Nejvíc mě okouzlilo moře, průzračné dokonce i v přístavech a ideální k potápění. Pod mořem jsme toho moc nezahlédli, i když si nejsem jistá, čemu to přisuzovat. Nejčastěji uvidíte i ze břehu ježovky: a jak své trny překvapivě prokládají kameny.
Mali Lošijn
K oběma výše zmiňovaným místům se dostanete lehce z města Mali Lošijn, který charakterizují úzké uličky, palmy připomínající přerostlé ananasy, granátovníky, olivovníky a kočky. Místy mi město připomínalo kresby Pavla Čecha.
K dostání je tu téměř vše a je to také jediné město na ostrově, kde najdete DMko, což je podstatná informace především pro vegany, kteří v obchodech jinak příliš na výběr nemají, natož v restauracích. Lehce tu také seženete cenově dostupné ubytování, čímž myslím do pěti set za noc.
No stress in Cres
Na Lošijn je těsně přitisklý ostrov Cres, na který se dá přejet autobusem i lodí. Stejnojmenné hlavní město obepínají původní hradby z chladivého kamene, je tu řada zajímavých budov jako františkánský kostel nebo strážní věž. Na dvorcích rostou citronovníky a mimo sezónu zde panuje poklidná atmosféra. Ne nadarmo se říká: „No stress in Cres”.
Ostrov si mě získal především svými stařičkými olivovými háji, ve kterých žijí ovce a dozajista i mnoho entů. Téměř celý den jsme strávili v okolí Sv. Salvadur, ke kterému vede značená stezka Cres-Sv. Blaz. Tančili jsme swing s výhledem na moře, četli si Pána prstenů ve stínu olivovníků a žonglovali mezi zdmi zříceného kostela. Sami, bez lidí, se zvědavým beranem a pochopitelně se spoustou ještěrek.
Co na srdci, to v prstech