Stromy, keře i rostliny mě každé jaro překvapí svojí dravostí, smělostí a průbojností. Fascinuje mě, kolik energie v sobě listnaté stromy a keře uchovávají. Stezka, po které jsem na podzim i v zimě chodila na procházky, je nepropustně zarostlá. Začal boj o světlo a o prostor. Roztomilé lístečky rašící na větvích zas a znovu dorůstají v listy velikosti dlaní. Jak svěží je ta znovuzrozená zeleň. Zatímco v létě je unavená horky a zdá se, jako by byla zaprášená, na jaře křičí „Tady jsem!“ a nelze z ní spustit oči. Na chvíli opadá žal z usychajících smrků a borovic a za nebe bez deště, na chvíli se propadám přítomnosti, vědomě dýchám a poslouchám. Ptáci se z té husté zeleně ozývají ze všech stran.
Když otevřu okna, naplní mě radost. Zelenající se zahrada, meruňka, sluneční paprsky procházející listovím, pole s bažanty a srnami, nad nimi modré nebe, kousek za domem skály a třešňový sad. A ano, taky hluk z čtyřproudové silnice a spalovna, další důkaz, že zelený ráj existuje i ve městě a kromě víkendů je celý jen můj.
Co na srdci, to v prstech