Život bez plastových obalů se stává rutinním. Ve městě plném bezobalových obchodů se dá téměř každý obal nahradit bezobalovou nebo papírovou variantou. Těším se, až budu mít čas a pročtu si, jak se s výzvou potýká někdo z vesnice.
Všechny suroviny původně v plastovém obalu jsem alibisticky přesypala do sklenic. Třtinový cukr nakonec existuje i v papírovém obalu (Dr. Rashid, Tesco). Přilétá k nám ze Svazijska, Madagaskaru, Guatamely, Kostariky, Kolumbie, Mauricia, Kambodži nebo Malawi, jednoduše dálka. A tak postupně přecházím na český med, avšak když jsem zkoušela nahradit cukr medem v mých oblíbených cookies, byly málo sladké a měly jinou dobu pečení. To chce ještě vypilovat.
Kromě vlastních sušenek si dávám na chuť veganské medvídky (drahé) a veganské gumové žížaly (drahé, ale tuhé, vydrží dlouho) na váhu, zákusky v cukrárně, sušené i čerstvé ovoce. Abstinenční příznaky po cukru zmírňují i návštěvy, které si plastový obal mohou dovolit.
Kamarádka Maruška mi přeposlala odkazy na prodejny v Brně, ve kterých se dá odebrat ve vlastním obalu olej i ocet. To ověřím nejspíš příští týden a budu vás o nich postupně informovat. Olej se dá ale bez problému sehnat i ve skle, ale je dvakrát tak drahý. Stejně tak bych ráda sehnala dobrou čokoládu bez obalu.
Prací gel jsem zatím neměla příležitost ověřit, ale žitná kašička místo šampónu se neosvědčila. Přecházím na tuhý šampon. Kartáček mám ze dřeva, ale nevím, jak bych řešila pastu. Zkoušela jsem si kdysi vyrábět vlastní se skořicí podle nějakého zerowaste blogu, ale byla příliš tuhá nebo příliš tekutá, tak jsem ji nepoužívala. A co řasenka a tužka na oči? Anebo co použít místo krému na ruce, když je mám popraskané? Na rty je báječný med, ale na ruce těžko. Hlavně, když máte psa.
Mário vzkazuje, že když si zapomněl láhev na pití a musel si kupovat flašku v obchodě, vzal si mrkvovou šťávu ve skle. Těžší, ale ekologičtější varianta. Já používám opakovaně plastové flašky z dřívějška, mívala jsem pevnější plastovou, ale uvolňovala do vody divnou pachuť. Mívala jsem skleněnou láhev Econea, ale silikonové víčko nedrželo a voda mi občas vytekla do batohu, nepraktické pro knihomolku.
Došel mi e-mail ohledně granulí, které kupujeme jednou za dva měsíce v obrovském nerecyklovatelném obalu. Bohužel se nedá vrátit, ale existují i značky, které prodávají granule v papírovém obalu. Bohužel ne zvěřinové, které odebíráme, jiné odmítám a chci si zjistit, odkud ta zvěřina vlastně je (nejspíš z obor). Maruška měla nápad, že bych mohla prázdné pytle dávat její mámě. Využila by je při zahradničení na přenos zeminy nebo větví, listí apod. Možná by stálo za to tyto dvě skupiny lidí propojit – zahradníky a majitele velkých pytlů po granulích.
S
kamarádem jsme rozebírali (tenoučký) plastový obal na Respektu. I zde existuje alternativa – kupovat si ho na stánku (dražší), nebo si předplatit elektronickou verzi na čtečku nebo na mobil, ke které je i audioverze. I přes ekologickou stopu chci číst tištěnou verzi, a tak jsme rozvíjeli nápad s odběrnými místy pro předplatitele… Pro zajímavost dám podnět.
Nikde jsem se zatím nesetkala s bezobalovými těstovinami a špagetami. Pokud nepočítám Biobanku. Dvakrát jsem dostala zboží nechtěně v mikrotenovém sáčku. Když si můžu jídlo nabrat sama, nevadí mi vytahovat vlastní papírové nebo látkové sáčky, ale v pekárně s ráznou postarší paní za pultem jsem se ostýchala. Tak příště.
Co na srdci, to v prstech