Říkám si: holka, dneska nebudeš mít o čem psát. Pak dostanu chuť na sladký a nemůžu si koupit, na co jsem zvyklá (halva, čokoláda). Setkám se s kamarádem, který se právě vrátil zarostlý až po uši z Pákistánu – přes kus světa mi přivezl sušené meruňky z Himalájí, které do sebe místní cpou horem dolem po celý rok. Vitální a diví se, když někoho v tak mladém věku padesáti let bolí poprvé zub. Mě bolí hned tři a to jsem o polovinu mladší. Večer mi přinese přítel pytlík veganských gumových medvídků, ono to bez těch obalů půjde.
Mezi dnešní bezobalové úlovky patří také jedlá soda. Dva 50g papírové sáčky za 16 Kč, 360 g bez obalu za 13 Kč (koupeno v Bráně ke zdraví, ráji všech smýšlejících zerowaste). Jednoduše, bez obalu je nákup nejen ekologičtější, ale také ekonomičtější. Zítra nebo pozítří si zkusím vyrobit gel na praní. Včera jsem si vyzkoušela „mýt“ vlasy žitnou kašičkou podle návodu, který mi poslala Maruška. Na závěr jsem si je polila heřmánkovým čajem, pěkně voněly. A při fénování jsem si z nevymyté mouky upekla ve vlasech chleba ke snídani s řeřichou.
Meruňky z Pákistánu a jedlá soda z Brna.
Ještě jedna věc. Včera mi došel velký pytel granulí pro psa. Jednou za dva měsíce mi po krmivu zůstane obrovský pytel, který není ani recyklovatelný. Nemám ho jak znovu využít. Říkala jsem si, že bych měla napsat prodejcům, zda není obal vratný, pokud není poškozené otvírání. Nikdy jsem to neudělala, až do dneška. Uvidím, co mi napíšou.
Sunny dávám jako pamlsek piškoty. Došly. Dohodli jsme se s přítelem, který se také zapojuje do ekovýzvy, že jí zkusíme sehnat pamlsky bez plastového obalu. To se ukázalo jako problém, pamlsky jsou sice k dostání, ale příliš velké na drobnou odměnu za poslušné podržení zdvižené tlapky při utírání Sunniných polštářků, aby naše polštáře byly čisté. Jak to máte se psy vy?
Co na srdci, to v prstech