Nenechte se zviklat předsudky, že je to snad svět méněcennější a zjednodušený, který vás nemá čím upoutat. (Dospělý) autor leckdy píše jednoduše (ne zjednodušeně) o složitém, odhaluje podstatu jako filozof, tu a tam s humorem, k tomu parádní ilustrace. Potěcha!
Řvi potichu, brácho (Ivona Březinová)
„Ivona Březinová citlivě, ale s nezbytným nadhledem vypráví příběh autistického chlapce a jeho okolí, které se s jeho poruchou musí dennodenně vyrovnávat. Knížka s výtečnými ilustracemi Tomáše Kučerovského dětem ukazuje, že s poruchou autistického spektra se dá žít a že nakonec je ze všeho nejdůležitější jako vždycky láska a dostatek porozumění.“ (databazeknih)
Oceňuji jak téma, tak důraz na komunikaci, toleranci a porozumění, bez zatajování těžkostí včetně hroutící se maminky. Pohledem Jeremiášovy sestry, silné, rozumné, milující, která na pozadí života s chlapcem s poruchou autistického spektra prožívá těžký přechod na novou školu, hledání nových kamarádů, první lásku a znovu prověřuje vztah k bratrovi, se kterým to není vůbec jednoduché.
Anna a Anička (Martina Špinková) aneb O životě na začátku a na konci
Krásně vykreslený vztah mezi babičkou Annou a její vnučkou Aničkou. Mezi starým člověkem, kterému ubývá sil, a dítětem, které se musí smířit s tím, že tu pro něj nebude babička navěky. O blízkosti, bez odcizení, kdy by děti nechaly své stárnoucí rodiče v domově důchodců. Přirozené. Závěrečné vyrovnávání se se smrtí je silné, upřímné i úsměvné. Doplněno pěknými vodovými ilustracemi samotné autorky. Kniha otevírá cestu k diskuzi nad důležitými, i když těžkými otázkami o stárnutí a smrti nebo o rodině.
Vánoční pohádky (Zbyněk Malinský)
Úsměvné, milé :).
Princ se žlutou hvězdou (František Tichý) aneb Život a podivuhodná putování Petra Ginze… z Prahy přes Terezín a Birkenau do Vesmíru a dál
„Kniha přibližuje život a tvorbu nadaného pražského chlapce, který byl jako židovský míšenec v roce 1942 internován v terezínském ghettu a později, v necelých 17 letech, zavražděn v plynové komoře koncentračního tábora Birkenau. V Terezíně organizoval vydávání tajného časopisu Vedem. Jedna z jeho kreseb se proslavila, když ji s sebou do vesmíru (na palubě raketoplánu Columbia) vzal první izraelský kosmonaut. Kniha přibližuje Petrovu rodinu, dětství, život v protektorátní Praze i aktivity v Terezíně. Podrobně se věnuje organizaci výchovy chlapců na domově 1 v terezínském ghettu, vč. vývoje dětské samosprávy i každodenním reáliím života v ghettu. Autor vytvořil neuvěřitelně čtivý příběh, napínavý a navzdory tragickým reáliím prodchnutý nadějí a životem. Vzhledem k tomu, že jde o historickou biografii, je atraktivní vyprávění doplněno řadou autentických historických textů i obrazových materiálů, které dosud nebyly publikovány a které vycházejí poprvé díky spolupráci a přispění muzea Yad Vashem v Jeruzalémě, Židovského muzea v Praze a řady dalších institucí a osobností, včetně Petrovy sestry Chavy Pressbureger.“ (databazeknih)
Lední medvědi odcházejí za štěstím (Jana Šrámková)
„Jinotajné vyprávění o rodince ledních medvědů hledajících nový domov. Podaří se jim zapadnout a zároveň se nevzdat tuleního masa a lásky k polární záři?“ (databazeknih)
Jak psát o ledních medvědech v době globálního oteplování? Smíme dětem říkat, že ho způsobil člověk? A jakou jim pak poskytneme útěchu, jaký může mít takový příběh šťastný konec? Jak je tak vážné téma zobrazované? O tom jsem mimochodem psala i v článku Environmentální témata v knížce pro děti Medvídek Kuma: nevšední putování na severní pól.
Lední medvědí odcházejí za štěstím je leporelo, tedy pro nejmenší děti. Přesto se otázce globálního oteplování autorka nevyhýbá, což oceňuji, i když způsob, jak medvědi unikají nebezpečí, je naivní.
Obejmi mě, prosím (Przemysław Wechterowicz)
O medvědech trošku z jiného soudku. Knížka je vtipná a milá, hledám v ní nejen výchovu k přátelskosti, ale i obraz láskyplné otcovské lásky. I když polideštění medvědů může být pro děti v lecčem zavádějící. Ne, s medvědími mláďaty se nesmíme tulit a objímat, i kdyby byly seberoztomilejší.
A do třetice: Medvědiv (Wolf Erlbruch)
„Drobná knížka, ilustrovaná samotným autorem, o medvědovi, který by se rád stal medvědím tátou, ale neví jak.“ (databazeknih)
Aneb dost otevřená knížka o milostném vztahu mezi mužem a ženou (tedy medvědím samcem a samicí) od A do Z. Od prvních pohledů až po milostné hrátky, které povedou ke zplození potomka. Potěšila :).
Klárka a 11 babiček (Olga Černá)
„Klárka je malá holka, má jen dědečka, dědeček je kominík, ale jednoho dne spadne ze střechy a skončí nadlouho v nemocnici. A Klárka putuje od jedné paní k druhé, od sousedky k učitelce, ke třetí až jedenácté. Některou zná, jinou ne, některá je hodná, jiná ne, a Klárka o tom píše dědečkovi do nemocnice Na Františku dopisy s obrázky a on jí odepisuje, jenže se stane, že jednoho dne…“
…aneb nakladatelství Baobab zklame málokdy. Tenká knížka je napěchovaná zážitky holčičky, která po nehodě svého dědečka putuje doslova „z ruky do ruky“ známých i neznámých „babiček“. S každou zažije něco neobvyklého i docela obvyklého – což je pro Klárku opět neobvyklé – protože každá je jiné povahy.
Můj kocourek je velký popleta (Gilles Bachelet)
Potvrzuji, nad ilustracemi jsem se dost nasmála: „Kniha Můj kocourek je veliký popleta vypráví o tom, jak to dopadne, když si mladý malíř koupí namísto malého kocourka sloní mládě. Jemný humor francouzského ilustrátora Gillese Bacheleta pobaví čtenáře bez rozdílu věku.“ (databazeknih)
BÍLE. Knížka o zimě a sněhu (Hynek Vilém)
Nezvykle doporučuji poezii pro děti. Autor si pěkně hraje s jazykem, obrazy, grafickým provedením. Ilustrace pochází od Pavlíny Váchové.
Jak zní ticho (Katrina Goldsaito)
Hledání ticha. A jeho nalezení mezi mnoha dalšími zvuky. Zenové. A přitom pro děti. Ilustrace docela odpovídají hledání, i když ke konci mohly být přece jen více minimalistické. V jednoduchosti je krása.
Dívka, která chtěla zachránit knížky (Klaus Hagerup)
Pro všechny knihomoly a knihovníky, kteří chtějí na svoji stranu přetáhnout další nic netušící budoucí milovníky knih. Pěkná kniha o tom, jak se dá v dětech i dospělých probudit zvědavost po příběhu, v kombinaci s pěknými celostránkovými ilustracemi.
Komu je to málo, mrkněte na další knihy pro děti a mládež, které jsem doporučovala na tomto blogu.
K tomu si můžete pročíst mé recenze na Vaseliteratura.cz:
Joe Todd-Stanton: Artur a zlaté lano
Seznamte se s nebojácným hrdinou z dávných dob Vikingů: Arturem Brownstonem. Má blonďaté vlasy, velké kulaté brýle, šálu obtočenou kolem krku a pořádnou dávku odvahy. Je mnohem menší než obrovský černý pes, který ohrozí jeho městečko, spřátelí se s bohy a možná přijde o ruku! První příběh Artur a zlaté lano ze série Bájná pokladnice profesora Brownstona spisovatele a ilustrátora Joe Todd-Stantona je plná fantazie, napětí i úsměvného humoru.
Petr Sís: Robinson
(…)
A
ni v Robinsonovi Sís necílí čistě na dětského čtenáře, přestože je hlavním hrdinou malý chlapec. Autor zpracovává situaci, do které se může dostat každý, nehledě na věk. Čelit posměchu vrstevníků. Jak tíživě na nás dopadne obraz pokoje, který se v tmavě modrém tónu rozprostírá přes obě strany velkoformátové knihy. V pokoji stojí postel, vidíme i koberec a odhozené svršky převleku, ve kterém se chlapec vydal na maškarní ples a za který sklidil onen děsivý posměch. Leží v posteli, má zavřené oči a horečku, kráčí k němu maminka s tácem, nejspíš mu nese čaj. Sís popisuje autenticky chlapcovy dojmy, které ho do temného pokoje přivedly: „Nemůžu se dočkat, až mě všichni uvidí! Jenže když mě zahlédnou, začnou se smát a dělat si ze mě legraci. Polije mě horko. Najednou se necítím silný ani statečný. Chci být co nejdál. Maminka mě odvede domů a uloží do postele. Točí se mi hlava. Mám horečku a převracím se… Propadám se… Jsem ztracený…“ Autor je stručný, ale trefný.
Patrick Modiano: Katka Krátkozraká
Katka Krátkozraká je snílek, stejně jako její tatínek. Vypráví jim tatínkův škrobený kolega Kapoun nudnou a mravokárnou historku? Stačí si sundat brýle a už jsou v jiném světě – takovém zamženém, snovém, bez ostrých obrysů, které někdy ubližují.
Brýle se stávají nejen únikem do vlastní fantazie, ale jsou také součástí každodenního rituálu, kdy tatínek s Katkou bok po boku pečlivě čistí jejich skla. Tyto důvěrné momenty odhalují velmi blízký vztah tatínka a dcerky plný porozumění, jenž je jedním z nejsilnějších motivů knihy.
Luke Pearson: Hilda a kamenný les
(…)
Co na Hildině příběhu vnímám jako nejcennější, objevuji naštěstí i v Hildě a kamenném lese. Tu nezměrnou touhu zažívat dobrodružství mimo stěny pokoje, nenechat se spoutat nedostatkem představivosti a objevovat. Všude se přece najdou nějací ti nezbední domácí skřítci, dřevění mužíci a mýtická stvoření, vždyť už jen stanování o samotě v dešti je velkým dobrodružstvím nejen pro malé holčičky. A co teprve hledání cesty k srdci své maminky.
Co na srdci, to v prstech