Kniha Jen zvířata od autorky Dovey Ceridwen je soubor povídek, ve kterých je život i jeho konec nahlížen očima zvířete. Zvířata v této knize neslouží jako odraz člověka nebo ten, kdo odsuzuje naši civilizaci. Svůj život vypráví sama za sebe jako individuální jednotky, které žijí bok po boku člověka. Přestože míra antropomorfizace tu a tam balancuje na hranici snesnitelnosti anebo je povídka obecně těžko uvěřitelná, většina povídek nese silný příběh, který je často zasazený do poutavých historických reálií.
Sledujeme kroky kočky, která následovala svoji paničku, francouzskou spisovatelkou Sidonii-Gabriellu Colette, do zákopů první světové války. Kličkujeme mezi stromy na cestě za strašlivou smrtí spolu s Hundstage, německým ovčákem říšského vůdce SS Heinrichem Himmlerem, bratrem fenky Blondi, která patřila Adolfu Hitlerovi. Jeho příběh spolu s pozadím dopadů Hitlerova vegetariánství a příklonu k buddhismu na obyvatele Německa je jeden z nejsilnějších a nejsmutnějších. Odhalujeme i duši mlže, který hledá smysl života a váhá, zda se usadit anebo zůstat „na cestě“, přičemž se připlete k útoku na Pearl Harbor. Následuje povídka o Plautovi, duši želvy, která patřila poustevníkovi Olegovi žijícímu na zahradě rodiny Tolstých, od něj přelezla k Alexandře, dceři ruského spisovatele Tolstého krátce po jeho smrti, a za svůj dlouhý věk prošla rukama i George Orwella, přičemž celou dobu toužila vydat se do vesmíru. Putujeme společně se sloním stádem za vodou s hlubokým pochopením pro hladovějící vesničany. Máme tu i medvědici, která vypráví pohádky v zoologické zahradě v Bosně a Hercegovině, kde v dramatických událostech devadesátých let pomřela většina zvířat. Anebo delfínici, která byla vycvičena jako bojový delfín a zemřela v roce 2003 v Íráku z vlastní vůle, protože bez vědomosti následku svého chování zabila člověka, čímž překročila únosnou mez svého svědomí. A jako poslední na nás čeká příběh papouška.
Skončila bych citací z anotace na databazeknih: „Duše zvířat, která se během uplynulého století stala oběťmi lidských konfliktů, vypráví dojemné, tragické a nádherně podivné příběhy o svém životě a smrti. Zvířecí hrdinové a vypravěči současně nepřímo vzdávají poctu spisovatelům, kteří během téhož období o zvířatech psali. Během studené války se setkáme s ruskou želvou, která byla mazlíčkem Tolstého dcery, americký delfín v Iráku píše dopis Sylvii Plathové, příběh ústřice v Pearl Harboru je geniální variací na Kerouacův kultovní román Na cestě. Vzácně originální kniha elegantně splétá historii, mytologii, folklór i astrologii. Ukazuje, že dokud budou existovat zvířata, lidé o nich budou přemýšlet, psát a snít.“
Co na srdci, to v prstech