Ester Dobiášová

Fotografie knihy Gorilí táta, fotila Ester Dobiášová

Obdivoval tlustokožce, ale stal se ošetřovatelem lidoopů v pražské Zoo.

Svědomitým, nápaditým, odvážným a zvídavým – alespoň tak Marka Žďánského vykresluje spisovatelka Markéta Pilátová v krátkých převyprávěných historkách z jeho života.

Gorilí táta nás zavádí nejen do pražské zoologické zahrady, ale i do rozlehlé Ukrajiny při snaze umístit starší pár šimpanzů do zoo v Nikolajevi. Anebo do Španělska, kam přijíždí Marek Žďánský v úvodu knihy navštívit svoji šestiletou gorilí „dceru“ Moju.

Příběhy nejsou zdaleka jen veselé, ale jsou opravdové a prožité člověkem, který se zcela oddal své vášni – zvířatům.

„Zjistil jsem, že je to ta nejkrásnější profese, jakou jsem kdy mohl dělat. Porozumět zvířatům je totiž velká škola životní trpělivosti. Každý den se může něco zvrtnout, ale taky něco zázračného a úžasného povést.“ (s. 74)

Kdo jiný by šplhal nejištěný na protipovodňovou věž zkontrolovat své gorilí svěřence během ničivé povodně, kdy se v roce 2002 vylila Vltava z břehů a zemřelo při ní mnoho zvířat včetně malého katarského princátka, gorilího mláděte Ponga?

Fotografie z knihy Gorilí táta, fotila Ester Dobiášová

Mimo jiné se Markéta Pilátová snaží vylíčit smysl zoologických zahrad, především v kapitole Smysl a důstojnost. Ráda bych citovala nezvykle dlouhou část textu, protože mi tato kapitola změnila jednostranné nazírání na zoo jako na vězení:

„Dneska se stavějí pavilony a zoologické zahrady tak, aby to nebyla vězení a klece, ale aby se co nejvíc přiblížily přirozenému prostředí zvířat. Přišlo se totiž na to, že zoologické zahrady hrají svoji neoddiskutovatelnou roli v ochraně přírody právě proto, že zvířata v zoo vzbuzují v lidech zájem o zvířata v divočině. (…) Čím víc totiž o zvířatech vědí a dokážou si představit podmínky, bez nichž v přírodě zvířata nepřežijí, tím víc jsou pak ochotní pro záchranu divočiny něco udělat. Vezměte si například naše gorily. Dokud se jejich chov a podmínky v zoo nezlepšily, lidé je měli za nebezpečná a nepříliš atraktivní zvířata. Spíš se jich báli, než aby se o ně kdovíjak zajímali. Dneska díky novému pavilonu a modernímu přístupu nás ošetřovatelů jsou z goril hvězdy a magnet, který přitahuje doslova tisíce návštěvníků. Zároveň existuje projekt na ochranu divokých goril v mlžných pralesích Ugandy a Rwandy v Africe, částečně financovaný i z peněz lidí, kteří poprvé uviděli gorilu právě v pražské zoo. A zvířata upytlačená kdysi ve volné přírodě, a ne ta, co vzešla z chovů v zoo, už nemůžeme zpátky do volné přírody jen tak vypustit, protože by si tam nezvykla. Navíc u některých druhů ohrožených zvířat se s vypuštěním do volné přírody naopak počítá a zachraňují se tak před vyhynutím.“ (s. 45-46)

(Mezi námi, zoologická zahrada v Brně tomuto tvrzení odporuje, asi zaspala – škoda pro zvířata, která zde žijí.)

Přestože jazyk i ilustrace jsou přístupné dětem od 10 let, příběhy jsou stejně tak silné a obohacující i pro dospělé.

Citace: PILÁTOVÁ, Markéta a Marek ŽDÁNSKÝ. Gorilí táta. Ilustroval Daniel MICHALÍK. Praha: Novela bohemica, 2013. ISBN 978-80-87683-06-4.