Ester Dobiášová

Po dvou letech jsem se rozhodla pokračovat na magisterském studiu, tentokrát Literaturu a mezikulturní komunikaci na FF MU. Možná přidám opět sérii článků jako u Sdružených uměnověd, ale zatím bych s vámi ráda sdílela svoje poznámky z první hodiny tohoto semestru. Kromě literatury jsem si nadšeně zapsala i předměty z Environmentalistiky, a tak vedle Ekopsychologie a Environmentální sociologie budu navštěvovat Blok expertů (kód ENS210), kterým můj semestr začal.

Foto: Michal Jenčo

Mgr. Blanka Dobešová, Ke kořenům: „Až umřu, stane se ze mě vítr“ aneb Přírodní pohřebnictví a spiritualita uzemnění

S tematikou přírodního pohřebnictví jsem se setkala při pročítání rozhovoru s ekofunebráckou královnou v Respektu, jejíž jméno si bohužel nepamatuji a nedaří se mi ho dohledat. Ale pamatuji si, že ten rozhovor ve mě vyvolal radost. O to víc mě potěšilo, že by lidé mohli něco podobného jako s touto ženou prožít i na mém pohřbu.

Nikdy jsem ještě nebyla na pohřbu, nikdy jsem se s nikým neloučila. Kdybych si měla zvolit svůj vlastní pohřeb, určitě bych šla cestou přírodního pohřebnictví. Spočinout mezi kořeny stromu, dávat život, lehká, s nebem nad hlavou, půdou kolem sebe. Můj pohřeb by v pozůstalých neprohloubil depresi, naopak by je uvolnil, sdíleli by spolu fragmenty mého života, možná jako když se smějeme nad historkami z dětství i dospělosti během grilování u mé mámy. A jedlo by se a pilo. O takovém pohřbu by se povídalo s úsměvem, žádné tabu. Má smrt by současně mohla být malým probuzením a uvědoměním si života.

Ke kořenům stromů, ke kořenům blízkých vztahů, ke kořenům sebe sama, to jsou cíle Ke kořenům. Alžběta Slavík Živá, Blanka Dobešová a Monika Suchánska nabízí poradenství a doprovázení při plánování a organizaci jedinečných pohřbů podle potřeb a přání pozůstalých. Osobitých, kreativních a k přírodě šetrných. Pořádají workshopy pro budoucí ekofunebráky, mezi kterými je pro mě nejzajímavější workshop “Jak doprovázet děti při setkání se smrtí”. Vše si můžete pročíst sami na jejich stránkách, já bych s vámi ráda sdílela poznámky z přednášky a další odkazy, které chci prozkoumat.

 

Mé poznámky:

• Smrt je tajemství, které nás přesahuje. Život je tajemný a krásný.
• Na pražském hřbitově v Ďáblicích je Les vzpomínek, vznikne také v Brně-Líšni a na Slovensku.
• V Lese vzpomínek nechávají i mrtvé dřevo, na kterém rostou semenáčky další generace stromů. Uzavírá se tak cyklus zrození a smrti.
• Děti jsou důležitou součástí rozloučení, chtějí se rozloučit a také boří zaraženost a neautentičnost pozůstalých.
• Důležitým prvkem je jídlo, lidé mohou sdílet i recepty.
• Pozůstalí můžou uspořádat rozloučení společně, nemusí to ležet na jednom člověku.
• Smrt nám přináší hodně silných zážitků, zkušenost smrti nese i výrazné dary.
• Princip wabi-sabi (vidět krásu v tom, co je nedokonalé, pomíjivé), ilustruje ho japonské umění kintsukuroi
• Jak tu práci můžou dělat? Díky otevřenosti vůči realitě.
• 29. 10. bude v Otevřené zahradě v Brně dušičková slavnost.

Více k prozkoumání:

• Magisterská diplomová práce Blanky Dobešové: „Až umřu, zasaďte na mně jabloň“ Environmentální a společenské přínosy přírodního pohřebnictví
• Rozhovor s Blankou Dobešovou na jádu
• Přednáška na TEDxPrague
• Podle Blanky Dobešová nejlepší kniha o přijetí smrti, v tomto případě manžela, a toho, co přináší: Moje milá smrti (Veronika Hurdová)