Po návštěvě Švédska jsem se nadchla do dětských knih. Už ve Stockholmu a u farmářů jsem si nějakými aspoň listovala, po návratu jsem se začetla do Tove Jansson a jejích příběhů o mumincích, které jsem měla ráda jako malá, ale všechny knihy od ní jsem nečetla. Potěšilo mě, že jsou knihy ohromně čtivé a příjemné nejen pro děti, ale i pro mě a jistě i pro dospělé.
Skrz různá stvoření jako jsou bambulové, fififjonky, muminci, pimlové a další ukazuje všemožné lidské vlastnosti a podivnůstky. Zobrazuje časté životní události a zkušenosti ve světle, které nakonec konejší a potěší, že to tak nevnímáme sami.
Nejraději mám postavu Šňupálka, nejlepšího přítele muminka, který putuje se svým stanem a kastrolkem, aniž by měl cíl, a jen jaro a léto tráví s muminí rodinou. Je rád sám, ale zároveň má ohromně milou povahu a jediné, co ho umí rozčílit, jsou cedule se zákazy. Máte vy svoji oblíbenou postavu?
Výpisky z knih, které jsem si zatím kromě Bláznivého léta přečetla:
Pozdě v listopadu
67, Šňupákek si stýská, že je v muminím domě spousta tvorů: „Myslet na ně je horší než s nimi být. Jak ti se ale liší od muminí rodiny… Najednou, úplně znenadání, mu rodina chyběla. Taky mu někdy byli na obtíž. Pořád by povídali. Všude jich bylo plno. Ale s nimi mohl být sám. (…) Jak je možné, že jsem s nimi prožil všechny ty dlouhé letní měsíce a nevšiml si, že mi nebrání, abych byl sám?“
118: „Opona spadla, hra skončila. Fififjonka sfoukla kuchyňskou lampu a v místnosti se rozhostila tma. Všichni zůstali sedět potmě a trochu udiveně vyčkávali. Najednou se ozvala fififjonka: „Nemůžu najít zápalky.“ Temnota se v mžiku změnila. Uslyšeli vanutí větru, kuchyně jako by se nadmula, stěny od sebe vzdálily do noci a od nohou jim začalo být chladno.“
Neviditelné dítě a jiné příběhy
Krásná sbírka povídek.
103: „Nikdo si nedělal starosti, a to bylo dobře. Dohodli se, že si jeden o druhého nikdy nebude dělat starost. Tímto způsobem si vzájemně zajistili klidné svědomí a co největší míru svobody.“
Co na srdci, to v prstech