Ester Dobiášová

Tyranie okamžiku od Thomase Hyllanda Eriksena (Nor) z roku 2000 je přesně ta kniha, kterou jsem chtěla dostat do rukou. O dnešní společnosti, o informačním věku, o čase a jak došlo k proměnám jeho vnímání. Jak se stalo, že je pro nás čekání, než se otevřeme wordový dokument, tak dlouhé. Kdy jsme nervózní už při odeslání mailu a čekáme okamžitou odpověď a jsme zajati tou myšlenkou, že příjemce to může ihned přečíst a proč neodepisuje. Jak došlo k propojení světa. O internetu. Celá kniha mi přijde skvělá, lepší ji mít doma než jen citovat.

26: „Mít vědomosti znamenalo mít moc; minimálně moc nad vlastním životem.“ (v počátcích moderní doby) „Zdá se, že dnes postrádáme hlavně nedostatek informací.“ (přehlcenost)

36: Seznam nedostatkového zboží

• pomalý čas
• jistota
• předvídatelnost
• sounáležitost, jednoznačná identita
• přehled, pochopení a souvislosti
• čisté životní prostředí
• kumulativní, lineární a organický růst
• pravé zážitky, které nejsou ironické ani inscenované médii

49: Společnost je stále abstraktnější.

54:Oddo Borretzen: (část básně)

Japonci
už umí za čtyři minuty a patnáct vteřin
zahrát Beethovenovu pátou symfonii.
Tak rychle.

62: o dopisech. V 50. letech 20. století již bylo s trochou štěstí možné dostat odpověď z Minnesoty za tři týdny, A dnes? Netrpělivost se dostaví zhruba půl minuty poté, co na obrazovce počítače klikneme na tlačítko „odeslat“.

64: Uspěchanost vede ke zjednodušování (např. krácení knih, pouštění jen útržků ze skladeb atd.) Uspěchanost vede k efektu montážní linky. Uspěchanost vede ke ztrátě přesnosti. Uspěchanost vyžaduje prostor.

73: Pět vteřin čekání je dnes stejně nepřijatelných, jako bylo před rokem deset vteřin. (…) Trvá-li let z Kodaně do Osla čtyřicet minut, je pro nás čtvrthodinové zpoždění zásadní. Rozhodneme-li se však jet lodí, která stejnou vzdálenost překoná za večer a celou noc, a cesta je tím pádem pomalejší a příjemnější, nehraje čtvrthodina takovou roli. Jinými slovy, rychlý čas je nakažlivý.

109: Internet má přímou souvislost se současnou novoliberalistickou ideologií. (…) WWW totiž nabízí svobodu a volbu v neomezeném množství. Na stranu ztrát si připisujeme mimo jiné „vnitřní souvislost, celostní vnímání a pomalost“.

114: Hrozí, že zcela převládnou jednotlivé fragmenty.

115: Doba fast-thinkers, lidí, kteří musí rychle myslet, rychle si na něco vytvořit názor a prezentovat ho (v odborných kruzích). (…) Z toho vyplývá, že slovo a vliv si udrží ti, kteří mluví rychlostí kulometu, používají velká písmena a tučné titulky – rozhodne ne ti, kteří jsou skromné a systematičtí.

Když lidé nemají pracovní dobu, začíná se stírat volný čas a práce.

126: (…) mohou mít potíže s tím, aby si udrželi povědomí o logice svého života.

130: Rodinný život je pomalý, proto neodpovídá naší době.

144-145: Shrnutí: Úměrně s množství informací klesá jejich přehlednost. / Pro všechny účastníky informační společnosti je hlavním problémem získat pozornost druhých. / V informační společnosti chybějí dobré filtry. / Akcelerace vytlačuje prostor a vzdálenost. / Když se setká rychlý a pomalý čas, vždy vítězí rychlý. / Rychlost je nakažlivá. / Rychlost je návyková. / Když je čas rozsekán do dostatečně malých úseků, přestává existovat jako něco trvajícího.

148-153: Co jde udělat rychle, mělo by se udělat rychle. / Pomalost je ctnost, když nepostihuje ostatní lidi. / Pomalost je třeba chránit. / Zpoždění jsou skrytá požehnání. Utvářejí prostor k přemýšlení, musíme se jen naučit je správně využívat. / Chalupaření by si zasloužilo co největšího rozšíření. / Jakákoli volba vylučuje stejné množství možností, jaké zahrnuje. / Je důležité vědomě se rozhodovat pro pomalý a rychlý čas. / Většinu věcí člověk ani vědět nemusí.

/

náhledové foto od fotografa Loic Djim